Jako první odstartuje už 16. října strhující příběh o setkání geniality a průměrnosti – hra britského dramatika Petera Shaffera Amadeus na motivy životního osudu génia Mozarta a jeho soka Salieriho slaví úspěchy po celém světě.
„Fáma, že Antonio Salieri zabil Wolfganga Amadea Mozarta, existovala už na začátku 19. století a Shaffer zdaleka nebyl prvním autorem, který se tímto námětem zabýval,“ říká k základu příběhu dramaturgyně Anna Smrčková.
„A přestože se ve skutečnosti oba skladatelé osobně i profesně respektovali, Shafferovo drama (1979) – a později především oscarový film Miloše Formana (1984) – učinil z Mozarta a Salieriho symboly nevraživého střetu geniality a průměrnosti,“ dodává.
Shafferův text podle Smrčkové rozhodně není jen historickým ohlédnutím do minulosti. „Amadeus je výborně vystavěný, nabízí skvělé herecké příležitosti a řadu aktuálních otázek,“ naznačuje dramaturgyně.
Režie hry se ujal Jakub Nvota, o choreografii se postarala Ivana Hannichová. Antonia Salieriho si zahraje Jan Holík, role Konstance připadla Anetě Krejčíkové. Amadea se zhostí Denis Šafařík. „Cítím obrovskou zodpovědnost. Vůči Amadeovi i vůči divákům. Genia nejde hrát, tím se musíte stát,“ říká ke své roli.
„Film jsem viděl před dávnou dobou a v tento moment ho ani vidět nechci. Musím Amadea najít sám v sobě. Někde tam uvnitř musí existovat – alespoň jeho střípek. A až pak uvidíte, jaký bude,“ dodává herec.
Černá komedie z Hollywoodu
Jako druhá premiéra – a tentokrát „světová“ – čeká diváky scény v pražských Nuslích 19. listopadu původní česká divadelní hra z hollywoodského prostředí S Oscarem se nerozvedu! „Komedii z prostředí filmových hvězd napsal herec Rudolf Kubík,“ prozrazuje dramaturgyně Kristýna Tejmarová s tím, že na prknech bude i autor samotný.
„Jde o černou komedii z období konce starých dobrých časů v Hollywoodu,“ navazuje režisér Petr Veselý. Dvě hlavní role padnou jako ulité dámám Ivaně Chýlkové a Ludmile Molínové. Zahrají si postavy, které mají velmi nekonvenční smysl pro humor: Slavnou scenáristku a hvězdu stříbrného plátna.
Původní záměr novináře udělat s nimi rozhovor se ale podle režiséra zvrtne v bláznivou slovní přestřelku a téměř detektivní zápletku s nečekaným rozuzlením, do které se zamotají dvě další postavy. „Co z toho může vzejít? Nechte se překvapit!“ vzkazuje Veselý divákům.
„Doufám, že (diváci) uvidí, že zdánlivě nepřekonatelné věci mají řešení a zároveň trivialita se může zdát být neřešitelná. A taky doufám, že by se diváci, spolu s námi, mohli pobavit,“ říká Ivana Chýlková, pro niž je role úspěšné scenáristky Betty křtem na prknech nuselské scény.
„Pokud tu hru uvidíte, pochopíte, že i Mistr Kubík (autor hry, pozn. red.) se někdy utne, myslím v té nabídce. Když mi tu roli nabízel, bylo mi kolem 40 let… takže v nejlepších letech. A tohle je příběh dvou stárnoucích sester, dávno za zenitem…
Čili jsem mu řekla, že pokud nezná žádné herečky 60+, tak bude muset s touhle nabídkou přijít nejdřív za 20 let… no, a on přišel. A člověk by to měl splnit, když něco slíbí. Čili teď je na nás s Ludmilkou (Molínovou), abychom mu jeho dílo zdárně dovedly do konce,“ pokračuje herečka.
„Naše dvě sestry jsou dámy poněkud za zenitem, které si to odmítají přiznat a perou se s tím po svém. Ony se s tímhle problémem potýkají dámy různých profesí na celé planetě, ale povinnost být úspěšný a mladý je v Hollywoodu jistě důraznější. A víc neprozradím,“ dodává Ludmila Molínová.
Pan Kaplan a jeho třída
Na třetí premiéru v Divadle Na Fidlovačce si musíme počkat až do 26. března příštího roku. O to víc se na divadelní adaptaci kultovního románu Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád těším, protože jeho kniha si získala srdce čtenářů po celém světě, včetně toho mého.
Autorem hudební komedie o panu Kaplanovi, resp. dramatizace, režisérem a představitelem hlavní role Hymana Kaplana v jedné osobě je Miroslav Hanuš. „Že komedie na Fidlovačce umí, ukázala jeho inscenace Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, která v našem divadle trvale patří mezi bestsellery,“ říká za nuselskou scénu Michal Zelenka.
„Kniha pro mě byla něčím záhadným. Jako dítě a potom jako student gymnázia jsem o ní mnoho slyšel, ale nečetl jsem ji. Zato moje maminka ji měla u postele a dalo se zaslechnout, jak se uprostřed noci směje, když nemohla spát a otevřela ji. To ve mně vzbudilo zvědavost, a tak jsem ji jednou okusil. A smál jsem se i v noci,“ vzpomíná Miroslav Hanuš.
Nápad dramatizovat tento román podle něj vznikl vlastně na objednávku, když byl požádán o komediální titul, který by potěšil široké diváctvo. „Protože takových titulů je nedostatek, nebo se hrají pořád dokola ty samé, tak jsem se rozhodl nahlédnout mezi oblíbené romány a narazil jsem na Pana Kaplana,“ vysvětluje autor dramatizace.
A dodává: „Volil jsem svůj oblíbený překlad Pavla Eisnera. Nicméně byl to velký oříšek, protože je to vlastně původně jenom kniha humoristických fejetonů, které byly vydávány novinářsky, a já jsem si musel domyslet celý příběh a dát to dohromady jako hru. Byla to skutečně výzva, ale to mě na tom bavilo.“
Diváci se určitě mají na co těšit. Vytrvalá snaha pana Kaplana a jeho spolužáků ve večerní škole ovládnout anglický jazyk, totiž přináší spoustu nedorozumění a komických situací. V příběhu se podle dramaturgyně inscenace Kristýny Tejmarové najde každý, kdo se někdy učil cizí řeči: „Zvláště pak ten, kdo, podobně jako hlavní hrdina, „nevyslovuje špatně – vyslovuje jinak!“
„Pan Kaplan má třídu rád je víc než jen vtipný příběh o určité jazykové nevybavenosti plný slovních hříček a paskvilů. Je to také odraz lidské touhy po porozumění, po přijetí a dosažení úspěchu v nové zemi,“ dodává dramaturgyně komedie, v níž také zazní písničky s živým hudebním doprovodem. Dodejme, že hudebního nastudování se ujal Milan Potoček.
