Nikoli. Vysvětlení paradoxu zpomalujícího Německa a nezpomalujícího Česka je jiné. Najdeme ho v trochu nestandardní statistice, která si v posledních letech zaslouží mnohem více pozornosti, než se jí dostává: Jde o šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) mezi firmami ohledně bariér jejich růstu.
V období 2009-2016 průmyslové firmy jako bariéru uváděly daleka nejvíc nedostatečnou poptávku. V posledních zhruba třech letech ale problém nedostatečné poptávky výrazně zeslábl a do popředí se postupně prodral nedostatek zaměstnanců.
Po celý rok 2018 už nedostatek zaměstnanců vycházel oproti slabé poptávce dokonce jako mírně významnější bariéra. A v druhé polovině loňského roku začala na významu stoupat ještě další nezvyklá bariéra: nedostatek materiálu nebo zařízení.
Tato čísla lze číst následovně: Česko se v minulých letech octlo v pozici zmrzlináře, jehož produkce byla tak populární, že neměl dost lidí na to, aby obsloužil všechny zájemce. A tak se před jeho obchodem vytvořila dlouhá fronta. Teď mají někteří zájemci (zejména z Německa) doma potíže, a tak z fronty odcházejí: Bariéra nedostatku lidí v oné statistice mírně zeslábla a bariéra nízké poptávky mírně narostla.
Fronta se tedy zkracuje. Ale až doposud to byla pořád fronta. Pro českou makro-zmrzlinárnu to značilo, že se v ní pořád ještě muselo dělat poměrně naplno, a tak i nadále pozorujeme například převis počtu volných míst nad počtem uchazečů o ně. Poslední výsledky českého průmyslu ovšem už svědčí o zpomalování: Sezónně očištěný mezirok za poslední tři měsíce je -0,7 %.
Doufejme tedy, že než fronta zmizí úplně, němečtí a jiní zájemci své potíže vyřeší a zase přijdou.
Autor je ekonom České spořitelny
(Aktualizovaná verze textu, který vyšel v E15 a v Ranním restartu České spořitelny, redakčně upraveno)
