Vzhledem k rostoucí inflaci, která může do konce roku ještě nepříjemně překvapit a opakovaně atakovat pětiprocentní hranici, je jasné, že Česká národní banka (ČNB) bude dále zvyšovat základní sazby, aby přesvědčila trh i veřejnost, že to s naplňováním svého mandátu, tedy udržením cenové stability, myslí zcela vážně.
S touto perspektivou a zároveň s postupným zdražováním zdrojů na mezibankovním trhu je zřejmé, že i hypoteční sazby se budou postupně zvyšovat. Na srpnových 2,32 procenta to tak zcela jistě neskončí. Proto přes růst sazeb zájem o hypotéky přetrvává, a to jak u nových obchodů, tak i refinancování.
Celkový objem obchodů, nehledě na meziměsíční poklesy, které jsou v létě obvyklé, výrazně překonává stejné měsíce v minulých letech. Ve srovnání s předcovidovým srpnem 2019 vzrostl celkový objem hypoték dokonce o 136 procent, oproti loňsku o 75 procent. Letošní rok tak bude zcela jistě rekordní.
Dalo by se hovořit o boomu, kdyby byl doprovázen odpovídajícím růstem nabídky uspokojující zájemce o nové bydlení, a mírnějším cenovým nárůstem u rezidenčních nemovitostí. Sazby u hypoték by přitom nevadily. Pořád jsou v delším časovém srovnání vyloženým „ternem“. Co je ale špatně, jsou rozšiřující se nůžky cen nemovitostí ve srovnání s růstem příjmů obyvatelstva.
Pro ilustraci, autor komentáře si pořizoval byt na hypotéku v novostavbě před 21 lety. Ve stejném domě se prodalo letos několik bytů za čtyřapůlnásobek původní pořizovací ceny.
Pořizování bytů jako investice chránící úspory před znehodnocením je založeno na předpokladu, že ceny rezidenčního bydlení budou nadále překonávat inflaci, takže majitel bude profitovat z nerealizovaného zhodnocení nemovitosti. Výnos z nájemného totiž již nějakou dobu s inflací nemůže soupeřit.
Autor je hlavní poradce České bankovní asociace
(Redakčně upraveno)