Různé kompenzační a jiné platby, které vyplynuly ze stavu v určitém čase, ovšem můžou být a jsou svými příjemci nárokovány a vypláceny s různými zpožděními. Rozpočtový krvetok v daném dni je tedy vždy směsí plateb vážících se ve skutečnosti k různým předchozím obdobím.
Co s tím? Jedna možnost je opřít se o čísla za celý loňský rok a výsledný denní průměr aplikovat na aktuální situaci. Tedy udělat tyto dva výpočty:
A) kolik stála státní kasu loni v průměru jedna „jednotka uzavření“ na jeden den,
B) vynásobit výsledné číslo aktuálně platným počtem jednotek uzavření.
Sílu uzavření ekonomiky budeme měřit indexem přísnosti (stringency index) z dílny týmu vědců na Oxfordu; pro daný účel je to jistě proklatě hrubá míra, ale nic lepšího asi není.
Dle mých hrubých propočtů „co by bylo, kdyby nebyl covid“, přišel covid českou vládu za celý rok 2020 na cca 300 miliard korun. Jinak řečeno: Nebýt covidu, byl by loňský deficit kolem 70 miliard. Z těchto 300 miliard bylo asi 70 procent dáno aktivními, „diskrečními“ kroky vlády (vláda uvádí 218 miliard – pozn. aut.) a zbytek automaticky, zejména zhoršením výběru daní kvůli propadu ekonomiky.
Index přísnosti pro Česko měl loni průměrnou hodnotu 45. Vývoj po dnech ukazuje následující graf:
Jeden bodu indexu tak v průměru loni přišel vládu na cca
300 000 / 365 / 45 = 18
milionů korun denně.
V tuto chvíli má index hodnotu 69. V rámci výše zvolených zjednodušujících předpokladů by tedy česká pokladna měla aktuálně kvůli covidu krvácet denním tempem přes miliardu korun (69 * 0,018 mld. Kč). Výše citovaný odhad vicepremiéra Havlíčka (který možná myslel jen diskreční náklady – pozn. red.) je vcelku blízko.
Až začne uvolňování nynějších protipandemických uzavírek a vůbec až se ekonomika začne vracet k normálu, bude klesat aktuální hodnota indexu přísnosti, a tedy i z ní plynoucí odhad denních nákladů pro český státní rozpočet.
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)
