„Značné zmírnění inflace v posledních dvou dekádách je důsledkem dvou vzájemně protichůdných sil. Na jedné straně závratně vzrostly výdaje na zdravotní pojištění, školné na vysokých školách, nájemné ve velkých městech a náklady na péči o děti. Na druhou stranu se prudce propadly ceny většiny věcí, které si můžete koupit v supermarketu, které jsou navíc zpravidla vyráběny v zámoří,“ uvedl Deluard.
To podle něj vede ke dvěma zásadně odlišným zkušenostem Američanů s inflací:
Za prvé – penzisté z generace Baby boomers, kteří zpravidla bydlí ve vlastním, žijí na maloměstě nebo na předměstí, nakupují v supermarketech a zdravotní potřeby mají hrazeny z pojištění Medicare, prožívají deflaci.
Za druhé – nová místa nová pracovní místa pro mladší generace naopak vznikají téměř výhradně ve velkých městech, kde mezitím náklady prudce stouply.
Deluard z toho vyvozuje dva hlavní závěry: Ve společnosti převažuje generační nerovnost. Úroveň inflace výrazně závisí na tom, do jaké věkové skupiny patříte.
„Jinak řečeno, mladší generace (mileniálové a generace Z), které z hlediska produktivity přinášejí společnosti nejvíc, platí víc než ostatní, a nezískají tak přístup ke kapitálu, který by jim umožnil koupit si vlastní bydlení a užívat života,“ tvrdí makrostratég StoneX Group.
Během krize spojené s covidem-19 došlo k obětování mladých a chudých pro záchranu starých a bohatých, čímž se výrazně zhoršila mezigenerační nerovnost a dál se rozdmýchala zloba mileniálů nasměrovaná vůči boomerům.
Tento problém by se dal vyřešit, kdyby se do věci vložili politici, kteří by zavedli redistribuční opatření a další všeobecné stimulační programy, které mohou mít například formu základního nepodmíněného příjmu či helikoptérových peněz. Vláda a Kongres mají nyní zásadní vliv na růst peněžní zásoby a této své nové pravomoci se nejspíš jen tak nevzdají.
Její vývoj závisí hlavně na politických rozhodnutích po skončení této krize. Podle nás sehrají redistribuční opatření a další stimulační programy klíčovou roli při vytváření příznivých podmínek pro inflační epizodu, jakmile začne docházet ke skutečnému zotavení, tedy řekněme v časovém horizontu 12-18 měsíců.
„Pokud se spojí přerozdělovací mechanismy s nastupujícím trendem přesunu dodavatelských řetězců a rostoucího protekcionismu, vznikne takřka ideální inflační narativ pro rok 2022 a následující léta, který může (alespoň dočasně) převážit nad deflačními vlivy technologií a demografického složení,“ navrhuje Vincent Deluard.
Autor je vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
