Úžinou, jež představuje jedinou spojnici mezi Perským zálivem a oceánem a patří proto mezi nejdůležitější strategická místa světa, se denně přepraví přibližně osmnáct milionů barelů ropy – což je zhruba čtvrtina veškeré celosvětově námořně přepravované ropy.
Kompletní blokáda úžiny, která má ve svém nejužším bodě šířku pouze 54 kilometrů, by podle výpočtu největší americké banky JP Morgan v nejhorším scénáři zvedla cenu ropy Brent až na 130 dolarů za barel.
K takové úrovni se cena ropy naposledy přechodně přiblížila v březnu 2022, krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Benzín se tehdy v Česku prodával průměrně celorepublikově až za více než 47 Kč/l a cena nafty atakovala hranici 50 korun za litr.
Hormuzským průlivem se ale také přepravuje hned zhruba pětina celosvětového exportu zkapalněného zemního plynu. Blokáda by tak podle výpočtu agentury Bloomberg zvýšila burzovní cenu zemního plynu v EU nad úroveň 50 eur za megawatthodinu.
Plyn by tudíž v EU zdražil o zhruba 40 procent oproti nynější cenové úrovni necelých 38 eur za megawatthodinu. To vše v době, kdy v EU probíhá doplňování zásobníků pro nadcházející topnou sezónu, která začne s příchodem podzimu.
Od ceny plynu se v EU odvíjí také burzovní cena elektřiny, neboť prostřednictvím plynu se vyrábí její podstatná část. Hormuzská úžina představuje výhradní exportní cestu pro zkapalněný zemní plyn z Kataru a ze Spojených arabských emirátů. Plyn z těchto části světa pak tvoří zhruba právě 20 procent celkových globálních dodávek.
Katarský plyn sice tvoří zhruba jen deset procent celkových dodávek zkapalněného plynu do Evropy, a méně než pět procent jejích celkových potřeb plynu, avšak blokáda úžiny by vedla k výraznému výpadku světových dodávek.
Takový výpadek by zostřil konkurenční boj o plyn mezi evropskými a asijskými odběrateli, což by šponovalo i právě jeho burzovní cenu v EU. Navíc, růst ceny plynu by byl umocněn zmíněným růstem ceny ropy, neboť cena více než poloviny jeho dodávek do Evropy se v rámci daných kontraktů odvíjí právě od ceny ropy.
Je ovšem otázkou, zda se Teherán nakonec k blokádě odhodlá. Operace by byla vojensky a logisticky značně náročná, a navíc by Írán zřejmě vtáhla do přímého střetu s armádou USA. Lze totiž předpokládat, že Spojené státy by zapojily své námořnictvo, aby úžinu odblokovaly.
A to jak z důvodů vojensky-strategických, tak i ekonomických. Vždyť blokáda by měla potenciál citelně zvýšit inflaci v USA. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa si přitom jako svůj klíčový cíl vetkla právě její trvalé zkrocení.
Masivní růst cen energií by se ale nezamlouval ani Číně. Ta přitom nyní skupuje praktický veškerý íránský ropný export. Pravděpodobnějším scénářem, než jaký představuje kompletní blokáda úžiny, je tudíž selektivní napadání obchodních plavidel, která jí využívají.
I takové útoky by zvedly náklady přepravy tankery a vlastně náklady celosvětové logistiky a měly by neblahý ekonomický dopad, aniž by ovšem došlo na nejhorší možný scénář.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
