Je dobře známo, že tato vystudovaná právnička se měnové politice doposud nikdy ve své kariéře systematicky nevěnovala. Bude proto zajímavé sledovat, zda – a případně jak hodně – budou její odpovědi bez možnosti předchozí pečlivé přípravy méně suverénní a erudované, než byly odpovědi jejího předchůdce Maria Draghiho.
A stejně zajímavé bude sledovat, zda se některý z tazatelů pokusí dotlačit ji k podrobnějšímu vysvětlení, jak bude možné realizovat její avizovanou touhu „ozelenět“ kroky ECB, aniž by to ohrozilo plnění základních cílů této instituce (tj. cenové stability a finanční stability). Problematičnost takového ozeleňování jsem se pokusil nedávno popsat s drobnou nadsázkou v anketě pro Lidové noviny takto:
„Oba základní úkoly ECB – měnová politika a nověji dohled na bankovní odvětví – jsou i ve své dosavadní, „standardní“ podobě velmi složité a je u nich třeba zvažovat řadu souvislostí, rizik a nejistot. Pokud na ty, kteří se snaží tyto úkoly plnit, začneme nakládat další cíle, opět složité a plné nejistot, hrozí překročení meze, za níž už nebude v lidských silách takový nepřehledný mandát plnit.
Hrozí, že se měnová politika ECB dostane do role řidiče autobusu, který má kromě udržování vozidla na silnici předcvičovat pro cestující jógu, protože je zdravá. Je nasnadě, že se riziko menší nebo větší havárie takového autobusu zvýší. Navíc se obávám, že pokud otevřeme Pandořinu skřínku nových úkolů pro ECB a další centrální banky v oblasti ochrany klimatu, nebude žádný důvod zastavit se v tomto bodě – a bude možné přidávat další cíle.
Měnová politika (a finanční regulace) by pak mohla být nucena brát ohled i na další bohulibé, ale s měnovou politikou nebo finanční stabilitou nesouvisející hodnoty, jako je emancipace, ochrana menšin nebo boj proti obezitě či kyberšikaně.“
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)
