Zprvu to vypadalo, že americký prezident Donald Trump konečně pochopil, že si z něj ruský diktátor Vladimir Putin dělá svou loutku, která se pohybuje přesně jen v těch mantinelech, které mu jeho vodič povolí.
To když „bouchl do stolu“ a prohlásil, že Putin má padesát dní na uzavření dohody o konci války na Ukrajině. A pokud to vládce Kremlu nesplní, uvalí sekundární cla na Rusko ve výši 100 procent. Své prohlášení ještě doplnil tím, že obnoví dodávky zbraní a munice napadené zemi.
Demokratický svět, který stojí za Ukrajinou, zatleskal a jako by si zhluboka oddychl. Moc dobře totiž ví, že na Putina platí jenom síla. Jen ale na Trumpova slova dopadlo trochu prachu, už se ukazuje, že to tak horké nebude. Byl by to spíše zázrak, pokud by po vypršení padesátidenní lhůty utichly ruské zbraně.
Že tomu tak nebude, nasvědčuje několik argumentů. Nejprve je třeba si připomenout, že nejde o první Trumpovu lhůtu. Už ve volební kampani sliboval, že válku na Ukrajině zastaví za 24 hodin, pokud bude zvolen. V úřadě je už měsíce a na ukrajinská města stále dopadají ruské bomby a rakety.
Další termín přišel v květnu, kdy dal Trump svému ruskému protějšku termín dvou týdnů na uzavření mírové dohody. Kreml tehdy přišel s protitahem a jeho zástupci dorazili na „mírová“ jednání do Istanbulu.
Jediným výsledkem byla dohoda o výměně zajatců, ale konflikt se nezastavil ani tentokrát. Důvod? Moskva nechce žádnou dohodu, nechce žádné kompromisy, chce, aby Kyjev přijal všechny jeho podmínky, což by byla de facto kapitulace a ztráta státní suverenity.
A takto to nepochybně bude pokračovat dál: Kreml sice bude dál formálně mluvit o tom, jak chce jednat o klidu zbraní a o míru, ale ve skutečnosti mu o nic takového nejde. Jediné, co ho zajímá, je porážka Ukrajiny.
Putin má v tomto ohledu podobné rysy jako Adolf Hitler a další diktátoři, kterým nezáleží na tom, kolik lidí kvůli nim zemře, ani na tom, že se jejich země může propadnout do hluboké hospodářské recese s nedozírnými následky pro obyvatelstvo. Zajímá je jen jedno – vítězství.
Dá se samozřejmě očekávat, že Moskva teď opět na oko vyvine snahu o dohodu s Kyjevem, ale bude to jen další kolo hry, do které Putin umně zapojil i Trumpa. Z nejmocnějšího muže planety tak dělá spíše světového kašpárka.
Trump se ostatně už nechal slyšet, že ho Putin pořádně naštval, ale že s ním ještě neskončil. To je jasný signál do Kremlu, že Putin bude zase muset „podrbat“ Trumpovo obrovské ego a bude ho mít zase tam, kde chce. V tom je ruský diktátor skutečným mistrem.
Už teď zní z prostředí okolo Vladimira Putina vyjádření, která jako by mezi řádky ukazovala Donaldu Trumpovi dlouhý nos. Něco ve stylu „chceme samozřejmě jednat, ale nic jiného než přijetí našich podmínek, neodsouhlasíme“.
Velmi pochybná je rovněž Trumpova hrozba druhotných cel na země, která z Ruska odebírají vybrané komodity, tedy především ropu a plyn. Mezi největší importéry patří také Čína. Není to tak dávno, co na ni Trump plánoval uvalit clo až ve výši 145 procent.
Výsledek byl samozřejmě úplně jiný a nebyly to Spojené státy, kdo by tahal za delší konec provazu. Že by to teď dopadlo jinak? Je opravdu těžko představitelné, že by se Čína nebo Indie staly cílem tvrdých amerických sankcí.
Dokud od USA nepřijde jednoznačný čin, který bude Moskvu skutečně bolet, a nadále se bude jen mluvit a slibovat a hrozit, válka jen tak nepřestane. I když zázraky se skutečně někdy dějí. Dokonce i na mezinárodní úrovni.
Zatím to ale spíše vypadá na to, že v září, až Putinovi vyprší aktuální padesátidenní lhůta, přijde Bílý dům s dalším termínem – třeba dá nově Kremlu čas do konce roku.
