Letos by se měly výdaje na obranu snížit v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) z loňských 2 procent na 1,8 procenta, zatímco původní návrh Fialovy vlády počítal s jejich mírným zvýšením.
Nový závazek v rámci zemí NATO činí 3,5 procenta HDP plus 1,5 procenta HDP souvisejících nevojenských investic do roku 2035. Premiér Andrej Babiš prohlásil, že Česko nenastupuje cestu k tomu, aby zmíněná procenta plnilo, předseda Sněmovny Tomio Okamura pak podotkl, že na obranu nejsou peníze.
Změny kurzu nové vlády si už všímají i Spojené státy. Americký velvyslanec v Česku Nicholas Merrick tento týden Babišově vládě důrazně připomněl její závazek vůči spojencům a upozornil na riziko, že země bude mít jedny z nejnižších výdajů v rámci Severoatlantické aliance.
A je dokonce možné, že budeme jedinou zemí, kde se obranné výdaje v poměru k HDP sníží. To je pochopitelně červený hadr pro prezidenta USA Donalda Trumpa, který dlouhodobě tepe evropské státy za jejich černé pasažérství – v tomto týdnu Španělsko, se kterým chce „přerušit veškerý obchod“. Těžko čekat, že v případě Česka bude šéf Bílého domu shovívavější.
To nejpodstatnější ale je, že snižování obranných výdajů není zodpovědným krokem. Nejde ani tak o aktuální konflikt na Blízkém východě – ten je jen součástí širšího posunu probíhajícího od roku 2022 směrem ke geopoliticky rozkolísanějšímu a nebezpečnějšímu světu.
A také více chaotickému a hůře předvídatelnému. Jednoduše takovému, ve kterém dává smysl investovat do vlastní obrany jakožto veřejného statku. Ano, obrana je nákladná priorita. Důsledky odmítání toho, že se svět změnil, ale mohou být podstatně nákladnější.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
