Nejde totiž jen o to mít „svého kouče“, protože ho mají kolegové, je to trend nebo protože je to v souladu s firemní kulturou. Opravdový impuls ke spolupráci s koučem často přichází zevnitř daného člověka.
Z vytrvalého pocitu, že je v životě nebo práci něco „ne tak úplně skvělé“. Nejde o krizi, ani o velké drama. Spíš o „všechno je v pořádku, ale…“. A právě tento okamžik bývá velmi cenný – protože naznačuje, že dozrál čas na změnu, která neproběhne skrze výkon, ale skrze vnitřní posun.
Ve firemním prostředí dominuje přístup zaměřený na výkonnost a cíle. V takovém případě se může projevit podobný přístup i v koučování. Kouč pokládá otázky, klient hledá odpovědi, stanovují se klíčové ukazatele výkonnosti a měří se pokrok. Jde o koučink mozkem – velmi užitečný v situacích, kdy potřebujeme promyslet, naplánovat, analyzovat.
Psali jsme
„Lidé jsou jako přežraná lvice. Blahobyt jim vzal cíle i štěstí,“ říká Jágrův osobní kouč
Kdo hledá koučink mozkem, žije v domnění, že kouč je někdo, kdo se umí správně ptát. A pozná to tak, že kouč položí otázku a já ji vyhodnotím – skvělá otázka, nad tou se musím fakt zamyslet. Určitě to není špatné, člověk prozkoumává něco, co ho dřív nenapadlo prozkoumat. Ale tento přístup řídí víc kouč.
Existuje však i jiný, hlubší přístup – „koučink srdcem“. Ten se nesnaží definovat cíl ani najít řešení, ale vytváří bezpečné a emočně citlivé prostředí, ve kterém se postupně rozpouštějí obranné mechanismy. Otázky nepřicházejí od kouče, ale zevnitř samotného klienta.
A nemusí to být otázky, jsou to hlavně pocity a hlas, který skrze obrany nebývá obvykle slyšet. Kouč může pomoci ho slyšet. Tento typ koučink je skvělý, ale bohužel málo používaný v praxi. Výsledkem takového koučinku pak nebývá jen změna chování, ale změna vnímání – a často také odvaha něco ve svém životě skutečně ukončit, pustit, transformovat.
Koučink, který vede k opravdové změně, potřebuje hlavně citlivě nastavené zázemí. Nejlepší výsledky vznikají tam, kde kouč nevede, ale provází – a klient má možnost svobodně přijít, odejít, vrátit se. Neexistuje jednotný počet sezení ani univerzální model.
Někdy stačí jediné setkání ve správnou chvíli, jindy vzniká dlouhodobý, podpůrný vztah, který doprovází klienta v náročných životních fázích. Koučink není určen jen pro ty, kdo „neví, co chtějí“. Je pro všechny, kdo se nebojí podívat pod povrch. Pro ty, kdo vnímají, že cesta k většímu naplnění nemusí vést výš – ale hlouběji.
Častou iluzí je, že růst může proběhnout bez ztráty, že lze „posunout se dál“ bez toho, aby člověk něco opustil. Ale opravdová změna se neodehrává v bezpečných mantinelech starých struktur. Kouč může pomoci tuto fázi uchopit, ale hlavní práci dělá klient sám – ve chvílích, kdy se přestane bát, že ztratí směr, právě tehdy ho možná konečně najde.
Autorka je zakladatelka konzultační společnosti Porto
(Redakčně upraveno)
