Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Insolvenční soud přitom musí zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým jednáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni.
Tuto povinnost má insolvenční soud po celou dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů. Insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat plnění všech povinností dlužníka po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení.
To insolvenční soud nezbavuje povinnosti zkoumat splnění dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo.
I když tedy nedojde ke zrušení oddlužení v jeho průběhu, může nastat situace, že se dlužník v závěru insolvenčního řízení dozví, že se v zásadě oddlužoval zbytečně, jelikož mu jeho nesplacené dluhy nakonec nebudou soudem prominuty. Je však třeba připomenout, že tuto možnost připouští i stávající právní úprava, potažmo judikatura Nejvyššího soudu.
Autor je insolvenčního správce z kanceláře Administrace insolvencí City Tower
(Redakčně upraveno)
