Komunikace: Když dojde na vlastní lidi, jsou firmy v koncích

Vedení a management velkých firem stále neumí mluvit s běžnými zaměstnanci. Komunikace zabředla ve stylu devadesátých let. Nedokáží zjistit, co se děje pod pokličkou a jaké jsou mezi zaměstnanci nálady. V době inflačních tlaků, nejistoty a transformace s dopadem na celá oddělení se jim to vrátí jako bumerang.
Ty nejdůležitější informace předává nástěnka, ředitel promlouvá čas od času hromadným e-mailem, informace se předávají roztříštěně v zasedačkách a při týmových meetinzích. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Platové otázky. Budoucnost celých oddělení. Transformace a změny byznys modelů. A možná i propouštění. České firmy nečeká jednoduché období. Zásadní krize, ve které bychom byli namočení všichni rovným dílem, se v zimě nedostavila a nastává chronická ekonomická fáze. Pravděpodobně dlouhá a v mnoha ohledech vyčerpávající.

A pokud chtějí české podniky projít následujícími měsíci nejen s odřenýma ušima, ale být zdravé a růst, musí si osvojit nové schopnosti. Například i ve velkých provozech umět mluvit přímo ke každému jednotlivci a znát jeho motivace. Nadcházející roky totiž bez plné podpory všech vlastních lidí zvládnou jen obtížně.

A nebude to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Mnohé české firmy totiž zabředly v komunikaci v devadesátých letech. A to doslova. Ty nejdůležitější informace předává nástěnka, ředitel promlouvá čas od času hromadným e-mailem, informace se předávají roztříštěně v zasedačkách a při týmových meetinzích.

Na citlivější, lidštější a hlavně oboustrannou komunikaci není čas. A není to jen můj pocit – vyplývá to i z průzkumu AMKOS (Autor neupřesnil, o jaký průzkum jde, počet respondentů, ani metoda nejsou známy, pozn. red.), jehož výsledky jsou v mnoha ohledech šokující. Zhruba 76 procent společností má zásadní mezery v komunikaci s vlastními lidmi. A celá pětina dokonce kritické nedostatky.

Už jen skutečnost, že nejefektivnějšími nástroji pro přenos informací uvnitř firem jsou dnes celofiremní setkání, papírové letáky na nástěnkách, hromadné e-maily nebo intranetové zprávy, přestože firmy druhým dechem samy dodávají, že efektivitě těchto kanálů samy nevěří, nutí k zamyšlení.

Je to takový český paradox. Mnoho společností investovalo v posledních letech řádově miliony do marketingu a komunikace se svými zákazníky, o kterých schraňují robustní databáze plné dat o jejich chování a motivaci. Ale když dojde na vlastní lidi, jsou firmy v koncích.

Dopady zanedbávání vzájemných vztahů a komunikace mohou být dalekosáhlé. Jak jsem zmiňoval, firmy toho mají hodně před sebou a udržet motivaci a loajalitu vlastních lidí bude těžší než v minulých letech.

Budou muset obhájit, proč například nemohou zvedat platy a tlumit tak domácnostem tempo inflace. Že v mnoha ohledech nemohou dát stejné benefity jako konkurence. Vysvětlit, že nekrachují, když se třeba kvůli cash-flow (anebo třeba jen interní chybě, pozn. aut.) zpozdí výplata.

Umět vysvětlit změny, které se dějí a mění zažité jistoty. Pokud to nezvládnou, můžou se zbytečně vystavit riziku demotivovaných týmů nebo přímo vln odchodů. Protože komunikaci není možné brát na lehkou váhu.

Schopnost managementu a ještě lépe i vedení přehledné a férové mluvit s „nejposlednějším“ zaměstnancem je totiž mezi hlavními požadavky, které pro Čechy tvořící příjemné pracovní prostředí. Přitom se jim dostává pravý opak – zahlcení nedůležitými informacemi, ve kterých ty hlavní zanikají.

Má to řešení? Kromě obecné rady nemíchat jablka s hruškami a striktně rozdělit informace podle jejich charakteru do různých kanálů a nemíchat je dohromady bych dodal ještě další radu. Využívat komunikaci tak, jak je to nejpřirozenější. Tedy s využitím zpětné vazby.

Firmy se zkrátka musí naučit jednat s vlastními zaměstnanci empaticky. Nejen je informovat, ale také „se informovat“. O tom, jak se jejich vlastní lidé cítí. Mapovat jejich nálady. Zajímat se o jejich nápady. Protože teprve když lidé uvidí, že jsou brány jejich názory v potaz a nejsou vnímání pouze jako řadoví pěšáci, zlepší se u nich motivace k práci, spokojenost a loajalita vůči firmě.

A začít by firmy měly okamžitě. Protože teprve teď zaměstnancům začíná být jasné, že zásadní krize se zatím nekoná a mohou se začít rozhlížet, kde je tráva zelenější. A i takový „detail“, jako pravidelný týdenní pozdrav a poděkování od nejvyššího vedení třeba esemeskou do jejich mobilního telefonu, nebo anketa mapující jejich náladu a věci, které je trápí, to může změnit.

Autor je expert na komunikaci a zakladatel komunikační sítě Munipolis
(Redakčně upraveno)

Ilustrační foto: Depositphotos.com

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 0
Sdílet článek
Diskuse k tomuto článku je již uzavřena