Podle všeho však zatím hrozí nová komplikace: Návrh směrnice neurčuje, jaký čas má v jednotlivých zemích EU platit. Namísto plošných zmatků dvakrát za rok tak nově hrozí zmatky vždy, když se budeme přemisťovat z jedné členské země do jiné. Je pozoruhodné, že zrovna u věci, kde by harmonizace byla tak evidentně přínosná, se navrhovaná evropská legislativa (zatím) stydí takovou harmonizaci zemím nařídit.
Z hlediska biologie je lepší čas zimní. Pro „nastartování“ organismu je totiž lepší se budit do světla, a počet dní v roce, kdy se budeme budit do světla, je vyšší v případě času zimního než letního. Jenomže Evropská komise měla ten nešikovný nápad, že se obyvatel Evropské unie zeptala nejen na zrušení střídání časů, ale i na to, který čas by po zrušení střídání preferovali.
A výsledek se dostavil: V naprosté většině zemí lidé upřednostňují čas letní (viz graf níže). Důvody zmíněného harmonizačního studu jsou tedy zřejmě hlavně politické: hlas lidu chce něco jiného než hlas „rozumu“ (uvozovky používám proto, že mnozí nic takového jako rozum ve smyslu objektivního „dobra“ neuznávají).
Poučení je jasné. Pokud osvícený politik (dejme tomu, že takoví existují) chce dát lidem dobro a jako lepší vidí variantu A než variantu B, neměl by se svých oveček ptát. Ovečky si totiž můžou vybrat B – a osvícený politik má problém.
Autor je ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)
