Až polovinu českých lesů tvoří smrky, ty jsou ale náchylnější k nemocem i napadení kůrovcem. Efektivní obranou je druhově pestrá výsadba, které se věnují nadace, veřejné instituce, firmy, ale i přímo EU. Ta na rozšiřování lesů, remízků, potoků či městské zeleně v rámci Zelené dohody pro Evropu vyčleňuje nejméně 20 miliard eur ročně.
Zatímco ve světě narůstá problém deforestace, v Evropě se lesní porosty stále rozrůstají. Za dvacet let od roku 1990 se Evropa zazelenala o 11 milionů hektarů nových lesů díky přirozené obnově i cílenému zalesňování. Podílí se na tom i přímo EU, která jen mezi lety 2015 a 2020 za tímto účelem vynaložila zhruba 8,2 miliardy eur.
Za tuto sumu by bylo možné vybudovat celou současnou českou dálniční síť. Přirozenou součástí hospodaření s lesy je však i kácení, a to jak plánované, tak i tzv. kalamitní. Stromy totiž často čelí hrozbám, mezi které patří živočichové, nemoci a přírodní živly. Alespoň jednou z těchto hrozeb je postiženo přibližně šest procent světových lesů.
České lesy potřebují rozmanitost
Stromy také ohrožuje nízká druhová rozmanitost, tedy monokulturní lesy. V Evropě hrozí až 58 procent endemických stromů (vyskytujících se na jednom místě – pozn. red.) vyhynutí, kriticky ohrožených jich je 15 procent (66 druhů). V Česku je navíc problémem lýkožrout smrkový neboli kůrovec, který je zároveň příčinou obrovského nárůstu kalamitní těžby.
Kůrovci se daří právě kvůli jednotvárné skladbě lesů, v níž dominuje smrk ztepilý tvořící až polovinu veškerého tuzemského lesního porostu. O výsadbu nových stromů se proto snaží neziskové organizace i soukromé firmy. Výsadbě se věnují i průmyslové firmy, které vytvářejí novou krajinu v místech poničených lidskou činností. Nebezpečí rozlehlých polí si uvědomuje i Evropská unie, která remízky, polní cesty a stromové aleje zařadila do své Zelené dohody pro Evropu.
Výsadba remízků a větrolamů je důležitá i pro zlepšení celkového rázu krajiny. Zemědělská půda zabírá 171 milionů hektarů (40 %) celkové plochy EU. V Česku máme dokonce po Slovensku druhý největší podíl polí s rozlohou nad 100 hektarů. Drobní živočichové na nich těžko hledají úkryt a širé lány také špatně zadržují vodu.
„Intenzivní zemědělství na velkých plochách obdělávané půdy, dominance ekonomicky výhodných plodin a absence přírodních prvků v polní krajině zásadním způsobem negativně ovlivňuje biodiverzitu. To je viditelné zejména na klesajících populacích ptáků nebo nápadném úbytku hmyzu,“ vysvětluje ekolog David Hořák z Univerzity Karlovy. Ministerstvo zemědělství proto od letoška zavádí omezení rozlohy monokulturních polí na maximálně 30 hektarů.
