České rodinné firmy se po desetiletích zdravého růstu ocitají v bodě zlomu. Původní generace zakladatelů zjišťuje, že sil není nekonečně, chce si užít plody své práce, a tak musí řešit, jak zajistit dlouhodobou prosperitu svého „rodinného stříbra“.
Zakladatelé řeší trojúhelník, jehož vrcholy jsou předání řízení, financování dalšího rozvoje a obavy ze ztráty kontroly: Lidé – peníze – kontrola. Tyto cíle se podle dají sladit – pokud jsou priority a pravidla nastaveny včas a profesionálně.
Generační výměna je často emoční a strategická výzva
Předání otěží? Jde o nejtěžší krok, který zakladatelé řeší. Zdaleka ne všichni potomci mají zájem nebo jsou připraveni převzít vedení. Předání firmy nové generaci je jedním z nejtěžších kroků, kterému zakladatelé čelí. Úspěch závisí na správné volbě lídra, nastavení jasných očekávání a vytvoření motivačního prostředí.
S rostoucím počtem členů rodiny s každou generací navíc narůstá složitost majetkových vztahů, lidských vazeb a s nimi i objem emocí. Zlomové situace jako úmrtí, rozvod nebo dělení majetku mezi více rodinných větví vyžadují transparentní řešení, ale také velkorysost, lidskost a nadhled.
Jsou to zlomové okamžiky, kdy je dobré mít jasnou představu o klíčových faktorech ovlivňujících hodnotu firmy. Řešením často bývá oddělení vlastnictví od řízení, kdy je vedení svěřeno profesionálnímu managementu, ale rodina si zachová klíčový vliv nad správou majetku a hodnot.
V takových případech je velmi vhodné mít po boku důvěryhodného profesionála stojícího vně rodiny, který přinese nadhled a nestrannost. Takový vztah se buduje roky, a proto je dobré na to myslet zavčasu, kdy je zakladatel stále pln sil.
Strach ze ztráty kontroly
Přestože firmy potřebují kapitál na modernizaci a zahraniční expanzi, mnohé stále preferují konzervativní financování z vlastních zdrojů či firmou bankovních úvěrů před jinými formami externího kapitálu. Hlavní obavou je strach ze ztráty majetkové a manažerské kontroly a neochota „otevřít firmu“ – ať už veřejnosti nebo externím investorům.
Řada majitelů má zažitý model financování přes banky jako jednoduchý a srozumitelný, a podceňuje, co by jiný kapitál mohl přinést. Vlastníci rodinných firem se bohužel často obávají ztráty kontroly, mnohdy zcela mylně, a nasvícení jejich ekonomiky, přičemž svá čísla běžně ukazují bankám.
Sami cítí potřebu zajistit si rozvoj svépomocí. Tato obezřetnost je podle něj zakořeněná, přestože bankovní financování často vyžaduje detailní due diligence a může být dokonce více omezující než získání kapitálu na trhu.
Důraz na „zdravá čísla“ a transparentnost
Rodinné firmy jsou často velmi skoupé na informace – nejen o velikosti majetku, ale i o finančních výsledcích. Důraz na diskrétnost jde proti nutnosti větší transparentnosti, kterou vyžaduje profesionální externí kapitál. Charakteristické pro ně je ale to, že zpravidla více dbají na tzv. „zdravá čísla“.
Drží se zásady nežít si nad poměry, tedy nezadlužovat se nad míru a investovat tak, aby se investice vracely brzy. Zisk neboli dividenda je často to hlavní, co rodina z podnikání má. To sice přináší stabilitu, ale často to brání rychlejšímu a odvážnějšímu růstu.
Vnímáme tak v našem regionu stovky skrytých příběhů, které stačí objevit, pomoci s pár úpravami, odstranit obavy a předsudky a mohou neskutečné růst. Vstup na kapitálový trh je potom pro zdravou a fungující firmu možnost, jak účinně profesionalizovat svůj provoz, aniž by majitelé ztratili kontrolu nad vývojem.
Autor je zakladatel poradenské společnosti Liftia
(Redakčně upraveno)
