Podle vyjádření pro Finanční a ekonomické informace (faei.cz) užívá každé třetí dítě nastupující do Klokánku psychiatrickou medikaci. „To jasně ukazuje, v jak vážném psychickém stavu se děti nachází už při příchodu do zařízení.
Tato situace je alarmující a měla by být silným impulzem pro revizi legislativních omezení, která v praxi znemožňují efektivní a bezpečnou pomoc nejmenším dětem,“ upozorňuje Hana Kupková, ředitelka Fondu ohrožených dětí, pod nějž Klokánky spadají.
Upozorňuje, že každý den naráží na to, že chybí systémová opora – nejen pro zařízení typu ZDVOP či pěstouny, ale také pro sociální služby v oblasti prevence. Bez kvalitní podpory všech článků však reálně hrozí zhroucení celého systému.
„Například ZDVOP (včetně Klokánků, pozn. aut.) dostávají ze státního rozpočtu pouze 56 procent nezbytných nákladů na provoz. Většina zařízení funguje jen díky podpoře krajů, které ale nepřispívají plošně, a díky dárcům a individuálním sponzorům,“ uvádí Kupková.
Státní příspěvek se navíc vyplácí pouze za přítomné dítě – takže pokud například dítě odjede zdarma na sponzorovaný tábor, zařízení za něj nedostane nic. Stejně tak v případě hospitalizace dítěte v nemocnici, byť s doprovodem pečující osoby.
Také v době, kdy dítě pobývá na propustce u rodičů, aby se zjistilo, zda již je návrat do rodiny možný, zařízení nemůže místo obsadit a současně nedostává na místo peníze.
Děti přichází do péče často s vážnými psychickými i zdravotními problémy – mnoho z nich je psychiatricky diagnostikovaných, se sklony k násilí nebo poruchami chování. Diagnostické ústavy jsou přeplněné, čekací lhůta je v lepším případě dva měsíce. Ani dětské domovy či ty se školou nemají dostatek volných míst.
„V Klokánku pracuji více než pět let. Moje práce je náročná nejen fyzicky, ale především psychicky. Každý den se snažím dětem, které k nám přicházejí často z velmi těžkých a nevyhovujících podmínek, poskytnout pocit bezpečí, jistoty a lásky,“ uvádí paní Tereza z Klokánku v Hostivici.
„Často jsou to děti s hlubokými traumaty, nespecifickým chováním, někdy i s vážnými zdravotními a vývojovými problémy,“ dodává: „Setkala jsem se s dětmi, které byly extrémně zanedbané nebo s výraznými sklony k agresivitě.“
Už se stalo, že jedno z těchto dětí napadlo „tetu“ nožem, přiblížila. „To pak znamená žít ve strachu, spát v bytě s dítětem, které může být nebezpečné sobě i ostatním – a přesto se k němu snažit přistupovat s péčí a pochopením. V naší práci se běžně setkáváme se svrabem, vši jsou téměř každodenní realitou, občas se objeví i štěnice,“ říká paní Tereza.
Svou práci vykonává s láskou, ale zároveň vědomím, že finanční ohodnocení ani vzdáleně neodpovídá zátěži, odpovědnosti ani psychickému tlaku. Pečující osoba má v Klokánku hrubou mzdu 23 300 korun, není tedy výjimkou, že „tety“ ve dnech volna, kdy nemají službu, vykonávají další zaměstnání.
Některé kraje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ani nepodporují, protože krajské dotace nejsou nárokovatelné. Zařízení typu Klokánek se zde pouští do nerovného boje se zařízeními zřizovanými přímo kraji, které mají samozřejmě ke krajským dotacím výrazně kratší cestu.
„Navrhujeme, aby byl státní příspěvek určený pro ZDVOP navýšen minimálně o 25 procent a vyplácen na lůžko, nikoliv na přítomné dítě. Zařízení přitom i tak zůstávají levnější variantou péče než například klasické dětské domovy.
Pokud stát tento trend nezvrátí, dojde k postupné likvidaci zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i sociálních služeb. A nejvíce na to opět doplatí ti nejzranitelnější – děti,“ uzavírá Hana Kupková.
Dokončení
