Případná splátka hypotéky ale takovým nákladem není. Z úst některých politiků začala zaznívat prohlášení o možnosti změnit tato pravidla tak, aby i náklady na hypotéku byly zohledněny. Jde o velice složité rozhodnutí a přiznám se, že bych dovedl obhajovat jak pozici „pro“ tak pozici „proti“.
Především bych zdůraznil, že jistý smysl bych viděl v práci s úroky. Započítávat celou splátku, tedy nejen úrok, ale i splátku jistiny (úmor, pozn. aut.) smysl nedává. Za jistinu domácnost pořídila nemovitost. Nákladem, který za to platí, jsou úroky. Úmor nelze považovat za náklad. Je to pouhé vracení půjčených peněz, proti kterému existuje vlastnictví nemovitosti.
Platba úroku ve splátce je obdobným druhem nákladu, jako nájemné. V tomto ohledu vidím v návrhu jakousi snahu o jisté narovnání. Hned v zápětí mě ale napadá, že majitel nemovitosti má v případě příliš velké zátěže splátek možnost nemovitost prodat. Má-li systém být fér k těm, co bydlí v nájmu, je požadavek na prodej nemovitosti, splacení hypotéky a přechod do vhodného nájmu, racionální.
Autor je místopředseda představenstva společnosti Gepard Finance
(Redakčně upraveno)
