O tři měsíce později se k automobilce přidala společnost Axigon, která, díky tomu, že její karty používá na deset tisíc firem, patří k největším odběratelům pohonných hmot v Česku. „S radostí vám oznamujeme, že klienti Axigonu nově můžou nakupovat HVO („obnovitelnou naftu“) v rámci sítí EuroOil a RoBiN Oil za vyhlašované ceny,“ uvedla firma v aktuální tiskové zprávě.
To jsou samozřejmě dobré zprávy, až na to, že ekologickou naftu nemají čeští řidiči skoro kde natankovat. Podle aktuálních dat ministerstva průmyslu a obchodu jsou v tuzemsku téměř 4 000 veřejných pump, avšak jen u necelých dvaceti z nich lze podle aktuálních údajů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) z letošního května natankovat „nový druh nafty“.
Pohled do tabulky asociace ukazuje, že všech devatenáct benzínek umožňuje tankování jen nákladním automobilům (TIR), na řidiče osobních vozů se ale myslelo jen na 12 čerpačkách. Zatímco v Praze není taková veřejná pumpa ani jedna, nepřekvapí, že v Mladé Boleslavi, sídle Škodovky, jsou hned dvě. Podobně jako na hranicích s Německem ve Svaté Kateřině (Rozvadově) a na D1 v Antošovicích.
Rozšířenost, či spíše nerozšířenost sítě, kde lze HVO, tedy vysoce čistý hydrogenovaný rostlinný olej, natankovat, tak připomíná smutný příběh s plničkami pro vodíková auta. Ty veřejné jsou v tuzemsku jen dvě – jedna je v Praze a druhá v Ostravě. Jedna neveřejná je ve středočeských Neratovicích, ale ta je určena pro pouze autobusy poháněné vodíkem.
Řidiči škodovek, ale i dalších značek, kteří mají u palivové nádrže uveden symbol „XTL“, si tak mohou připadat jako miliardáři, alespoň, co se jejich problémů týče. Narážím na to, že skupina Cylinders Holding před pár lety pořídila vůbec první vodíkovou Toyotu Mirai prodanou v Česku právě v době, kdy měl její majitel a šéf, ostravský miliardář Jan Světlík, 63. narozeniny.
Velký propagátor vodíkových technologií ale autem nejezdí, vůz je k vidění ve Velkém Světě Techniky v Dolních Vítkovicích jako exponát a slouží spíše ke krátkým projížďkám. A aby Světlíkova Toyota Mirai vůbec mohla jezdit, musela miliardářova skupina v Ostravě postavit vodíkovou plničku.
Tuhle možnost, tedy nechat si u baráku postavit čerpačku s HVO, nepochybně většina lidí, kteří jezdí ve škodovce modelového roku 2022 a výše, nemá. Takže je vlastně úplně jedno, jestli od loňského dubna dostávají všechny dieselové vozy Škoda vyrobené v závodech v České republice HVO jako svou prvotní náplň. Zní to sice „hodně zeleně“, ale to je asi tak všechno.
Vzhledem k děravosti tuzemské tankovací sítě s parafinickou motorovou naftou či ČSN EN 15940 nebo HVO 100, což jsou označení produktu u benzínek v Česku, je totiž velmi pravděpodobné, že naprostá většina v tuzemsku jezdících škodovek se zkratkou XTL u nádrže si už znovu tuhle naftu nedopřála. A nic na tom nezmění ani popularizující zprávy automobilky Škoda či nákupní aliance Axigon.
Statistiky nejsou k dispozici, protože přesné roční prodeje paliva HVO 100 v České republice nejsou veřejně dostupné. Takže marketingové hlášky o „rostoucím trhu“ a „rostoucím zájmu“ spíše připomínají rčení „Přání je otcem myšlenky“, které vychází z latinského „Lidé rádi uvěří tomu, čemu uvěřit chtějí“.
Osobně bych rád věřil tomu, že čistší nafta, při jejímž používání klesají emise CO2, je cestou, jak zachovat dieselové automobily na evropských silnicích navzdory zeleným plánům z Bruselu a elektromobilitě. Ale popularizovat nové palivo ve chvíli, kdy si jej řidiči osobních aut se vznětovým motorem vlastně nemají kde koupit, příliš smysl nedává.
