Jste zdraví?
Ano, nejsme nakaženi. Překonávali jsme vysoká sedla a byl mráz. Někteří z nás se nastydli. Už jsou ale z toho venku. Zastavují nás několikrát denně vojenské hlídky. Měří nám teplotu, koukají se do krku.
Nevrátíte se domů?
Zatím o tom neuvažujeme. Expedici jsme připravovali dva roky. Hodně lidí nám fandí a cestování není o tom to zabalit hned při první překážce. Je to jako, když přijdete ke spadlému mostu. Změníte plánovanou trasu.
Do Gruzie se teď nedostaneme. Hranice je zavřená. Snažíme si vyjednat výjimku. Chceme do Ruska a vzít to i do Kazachstánu a Mongolska. Zatím budeme cestovat po Turecku. To můžeme třeba i dva měsíce. Je to velká země.
Uvažujeme i o tom, jak se zapojit do případné pomoci, pokud bude potřeba někoho nebo něco někam odvézt.
Máte všeho dost? Zejména vody, potravin, pohonných hmot, náhradních dílů…
Ano. Ve městech jsou i obchody normálně otevřené a všeho je dostatek.
Jak se k vám chovají místní?
Obavy jsou i v těch nejzapadlejších vískách. Lidé zde žijí v domcích z kamení a hlíny a topí si sušenými lejny, ale o koronaviru vědí. Za běžných okolností jsou velmi přátelští. Projížděl jsem Tureckem před pěti lety na motorce a byli vždy velmi pohostinní.
Teď jsou odtažití, napjatí. Někteří nám nabídnou i čaj, ale je vidět, že je to taková opatrná vstřícnost. Na cizince pohlížejí jako na potencionální přenašeče. V jedné vesnici se do nás zostra pustila místní babička, ať jedeme pryč.
Nosí Turci roušky?
Málokdo. Třeba ve městě, kde žije půl milionu obyvatel, mají roušku dva tři lidé a na ulicích jsou přitom davy, že nemůžete volně projít.
Slovo „koronavirus“ je ovšem v televizi slyšet každé tři minuty.
Kde nejčastěji táboříte?
Nejraději v přírodě, ale mnohdy se přihrne transportér s vojáky a vykážou nás k nejbližší pumpě.
Tvrdí, že je to kvůli bezpečnosti.
Bývají nekompromisní, někdy kontrola trvá i přes hodinu, ale agresivní nejsou.
Už léta je tady napětí s Arménci.
Jeden z řidičů, Milan Werner, se měl podle původního plánu v těchto dnech letecky vrátit domů. Když s vámi odjížděl, nemohl vědět, že se to takhle vyvine. Jak jste to vyřešili?
Zatím zůstává s expedicí. Chtěl bych, aby s námi byl co nejdéle, ale je jasné, že to bude záležet na vývoji situace. Má doma početnou rodinu, takže uvidíme.
A co technika?
Ladili jsme drobnosti na podvozku, to bylo dobrý, ale hodně poruch se projevilo na nástavbě. Praskaly bojlery, rozvody vody, nefungovala elektrika, ucpal se odpad. V tomto směru jsme si naběhli, ta firma, co to stavěla, s tím nemá zkušenosti.
