Komise samozřejmě zdaleka tolik peněz na účtech nemá. Navrhuje, že si potřebnou částku půjčí cestou vydání dluhopisů, které bude následně splácet ze svých budoucích rozpočtů mezi roky 2028 a 2058. V zájmu finanční proveditelnosti tohoto plánu chce Komise zvýšit limit na objem svých ročních příjmů (z nynějších 1,2 % na 2 % HNI EU) a zvýšit své příjmy skrze nové typy (ekologických a digitálních) daní.

Zmínky o navýšení příjmů Komise, ať už takto skrze nové přímo Komisí pobírané daně nebo skrze platby z rozpočtů členských zemí EU, jsou ovšem pro řadu členů EU jako mávání červeným hadrem před jejich očima.

PSALI JSME:
Nad ekonomikou se stahují mračna

Plán dojde realizace jen v případě, že jej podpoří všech 27 zemí Unie. Nyní lze očekávat boj „spořivých“ zemí (v čele s Nizozemci) za to, aby v něm byly spíš úvěry než dary; Itálie a Španělsko coby dvě země považované za nejpostiženější už se vyjádřily v tom smyslu, že jim Komisí navržené zastoupení darů a úvěrů vyhovuje.

Bez ohledu na formu pomoci (úvěry versus dary) půjde každopádně o vznik „mutualizovaných“, tj. společných dluhů: Pokud třeba za deset let některý stát prohlásí, že v důsledku špatné domácí ekonomické situace není schopen nadále platit do rozpočtu EU to, co by měl, budou muset jiné státy své platby navýšit, aby měla EK na splátku dluhopisů (nebo bude nutno o chybějící částku snížit jiné platby z rozpočtu EK).

PSALI JSME:
Na silný růst si budou muset velké ekonomiky počkat do druhé poloviny roku

Vzhledem k tomu, že plán je zaměřen na investice, bych i já vnímal jako rozumnější směřovat peníze především do úvěrů. Vůbec ne proto, že mnohé ze států, které jsou považovány za hodně postižené, mají zároveň pověst „rozmařilých“, a tudíž si podle kritiků žádné dary nezaslouží: Stupeň postižení, který chceme solidaritou zmírnit, přece nijak nesouvisí s rozmařilostí.

Spíš jde o to, že rozumné investice by si měly „na sebe“ vydělat, tj. přinést dostatečné výnosy na úhradu splátek úvěrů použitých na realizaci těchto investic. Viděno z jiného úhlu (který je pro mnohé v Česku nepohodlný): Logika nyní navrhovaných darů pro země hodně postižené pandemií je stejná jako logika darů, které skrze různé „evropské fondy“ už léta proudí do Česka a dalších zemí hodně postižených děním před rokem 1989; i tyto peníze, pokud šly do investic, měly mít spíše formu půjček (a možná by se s nimi hospodařilo lépe). Forma darů se hodí spíš na okamžitou solidární pomoc s nezbytnými „provozními“ (neinvestičními) výdaji, jako jsou třeba náhrady mezd v rámci kurzarbeitu.

Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Eurozóna: Vzhůru do dluhů