Když uskupení Stačilo! v čele s komunistickou stranou oznámilo, že by v případě volebního úspěchu zrušilo Ústav pro studium totalitních režimů, vyvolalo to poměrně silný ohlas. Také proto, že hnutí nic takového ve svém programu nemá.
Zrušit instituci, která studuje zločiny komunistického či nacistického režimu a za svou dosavadní práci si vydobyla slušné renomé, vlastně od komunistů není až tak překvapivé. Přesto tato informace poodhalila, na co se Stačilo! po volbách také chystá, aniž by o tom mluvilo.
Až se zavřou volební místnosti, politické karty budou rozdány a na jejich základě vznikne koalice, podobných překvapujících rozhodnutí bude nepochybně více. Možná, že se nakonec budeme ještě hodně divit, o čem strany před volbami nemluvily, a co posléze učiní.
Už dnes probublávají některá zásadní rozhodnutí, o nichž kandidující partaje z nejrůznějších důvodů moc nemluví. U jiných lze zatím jen spekulovat, co se stane, až strana získá dostatečnou moc.
Do této kategorie patří především postoj Andreje Babiše k Ukrajině, respektive k Rusku. Šéf hnutí ANO se dlouhodobě jasnému vyjádření vyhýbá, o Kremlu a diktátorovi Vladimiru Putinovi prakticky nemluví, ani neodsuzuje masivní útoky na ukrajinská sídliště a další civilní cíle.
Jediné, co zatím řekl, je, že by zrušil (českou) muniční iniciativu, která v zahraniční velice oceňována a pomáhá ukrajinské armádě bránit se ruské agresi.
Je také pravděpodobné, že se Babiš bude chtít nějakým způsobem odvděčit slovenskému premiérovi Robertu Ficovi (Smer) za to, že mu vydal certifikát o tom, že nebyl spolupracovníkem komunistické StB – byť dobové dokumenty hovoří v Babišův neprospěch.
Další otázky vyvolává i plán hnutí ANO na zestátnění elektrárenské společnosti ČEZ. Pokud předpokládaný vítěz voleb k tomuto kroku skutečně přistoupí, bude to současně znamenat, že se vymění i vedení tohoto strategického podniku – za více loajální?
A jaké kroky budou následovat, pokud se zruší koncesionářské poplatky za veřejnoprávní televizi a rozhlas a nastane sloučení těchto médií? Postaví vítězní politici do čela spojených institucí svého člověka, jako se to stalo na Slovensku?
Otázkou také je, jak se posune vztah České republiky k Evropské unii a případně NATO. Zvláště opoziční strany se předhánějí v tom, jak budou v Bruselu hájit české zájmy. Co to ale všechno znamená? Co můžeme všechno čekat?
Překvapení se ale můžeme dočkat také od koalice Spolu, která ve svém volebním programu slibuje, že „velké daňové změny provede jen jednou za celé volební období, aby se na ně všichni mohli dobře připravit a věděli, co je čeká“. Co to znamená? Máme se připravit na další zvýšení daní?
Mlčení politických lídrů před volbami samozřejmě může být jen taktika, jak si nenazlobit své voliče. Nakonec změny nemusejí být až tak radikální, koaliční vládnutí obvykle otupí ty nejostřejší hrany. V tuto chvíli to ale spíše vypadá na to, že pro nás mají politici schované ještě nejedno překvapení.
