Přesto mají oba podvodníci – Jelínek a Lustig – něco společného. Oba se spokojili se zálohou od svých obchodních partnerů ve výši 30 tisíc dolarů a ani jeden z poškozených je nenahlásil policii, protože se styděli, že naletěli a nepřáli si vyvolat ostudu v dobových médiích. A do třetice – oba podvodníci měli geniální nápady.
Lustig se narodil 4. ledna 1890 bohatému starostovi českého městečka Hostinné na Trutnovsku. Rok poté, co Gustave Eiffel v Paříži otevřel pro veřejnost tři sta dvacet čtyři metrů vysokou věž. Viktor Lustig se naučil se celkem pět jazyků, což se mu později velmi hodilo. Rodiče ho totiž poslali studovat do Francie. Tehdy poprvé překročil hranu zákona, když padělal několik dluhopisů.
Podle řady zdrojů byl Lustigův první opravdu důmyslný podvod založen na stroji, který „tiskl peníze“. Říkalo se mu rumunská krabička. Podvodník svým „klientům“ demonstroval schopnosti malé krabičky, přičemž zdůrazňoval, že jí trvá šest hodin vytisknout stodolarovou bankovku.
Lidé, kteří vycítili možnost velkého zisku, si strojek koupili za vysokou cenu, většinou za více než 30 000 dolarů. Za následujících 12 hodin stroj opravdu „vytiskl“ dvě 100dolarové bankovky, ale pak už „tiskl“ jen prázdné papírky. Když „klient“ poznal, že byl podveden, Lustig už byl dávno pryč.
Poválečná Paříž po koni první světové války jen vzkvétala a byla skvělým prostředím pro podvodníky. Lustiga jeho mistrovský podvod napadl na jaře 1925 při čtení novin. Zaujal jej článek, ve kterém se psalo, jakým problémem je spravování Eiffelovy věže.
Eiffelovka byla postavena pro pařížskou světovou výstavu v roce 1889 a původně neměla ve městě zůstat trvale. Už roce 1909 měla být přemístěna někam jinam, protože se – podle tehdejšího názoru – nehodila k ostatním pařížským stavbám, jako například ke gotickým katedrálám nebo Vítěznému oblouku.
Navíc v roce 1923 zemřel Gustav Eiffel, hlavní ochránce a propagátor věže. Reálná data, tedy klesající finanční životaschopnost památky v důsledku nákladné údržby a klesající návštěvnosti, dala prostor pro vznik „věrohodného“ scénáře, v němž majitel věže, město Paříž, plánuje věž uzavřít, demontovat a prodat do šrotu.
Eiffelova věž byla v polovině 20. let opravdu v ubohém stavu, čehož se Lustig chystal využít pro uskutečnění svého geniálního plánu. U padělatele si nechal vyrobit falešnou vládní pozvánku a pozval šest obchodníků s kovovým šrotem do Hotelu de Crillon, na důvěrnou schůzku, aby prodiskutovali možný obchod.
Všech šest pozvaných se dostavilo. Lustig se jim představil jako vysoce postavený pařížský státní úředník. Vysvětlil přítomným (podle některých zdrojů mezi nimi byli též Lustigovi komplicové, pozn. aut.), že byli vybráni na základě své dobré reputace jako poctiví obchodníci, a prozradil že údržba eiffelovky je tak nákladná, že si věž město nemůže už déle dovolit a chce ji prodat do šrotu.
To vše mělo být drženo v tajnosti, aby nedošlo k pobouření společnosti. Lustig přítomným na schůzce dále řekl, že mu byla dána odpovědnost vybrat obchodníka na tuto zakázku. A poté vzal všechny na inspekci k věži, což mu dalo příležitost zjistit, který z nich je nejnadšenější a nejdůvěřivější.
Lustig obchodníky požádal, aby mu do příštího dne poslali svoje nabídky, ale přitom už díky reakcím potenciálních kupců eiffelovky věděl, kterou nabídku přijme – vyvoleným se měl stát Andre Poisson, který se cítil vystrčený z vnitřních kruhů pařížské komunity obchodníků a doufal, že koupí věže se mu otevřou dveře do „vyšší ligy“.
Obchodníkova žena však byla nedůvěřivá a vrtalo jí hlavou, proč je to všechno tak tajné a tak narychlo. Lustig to vyřešil velmi jednoduše další schůzkou. Přiznal se, že jako zástupce ředitele nevydělává dost peněz, aby žil tak, jak by chtěl, a proto hledal cesty, jak by si vylepšil svůj příjem.
Jinými slovy, řekl si o úplatek. Poisson to rychle pochopil a měl za to, že má co do činění s dalším zkorumpovaným vládním úředníkem, který chtěl úplatek. To Poissona uklidnilo, protože takovéto typy znal a neměl problém s nimi obchodovat. A myslel si, že kupuje 7 300 tun železa…
Lustig tak nejenže dostal peníze za Eiffelovu věž, ale nádavkem k tomu i tučný úplatek. Společně se svým osobním sekretářem Robertem Arthurem Tourbillonem a kufrem plným peněz nasedli na vlak a zamířili do Vídně.
Ale v Paříži se nic nedělo. Lustig každý den sledoval francouzské deníky. Podvedený Poisson se cítil moc ponížený na to, aby šel podvod nahlásit na policii. O nějakou dobu později se podvodník vrátil do Paříže a pokusil se Eiffelovu věž prodat znovu. Avšak tentokrát potenciální kupec ještě před uzavřením obchodu vše nahlásil na policii.
Lustig a jeho tajemník Tourbillon zatčení unikli a uprchli do zahraničí. Zatímco o osudu Tourbillona se toho moc neví, Viktor Lustig v dalších letech žil v exilu ve Spojených státech. Zde se mu podařilo obalamutit jednoho z nejznámějších šéfů organizovaného zločinu, Ala Caponeho.
Lustigovi se podařilo mafiána přemluvit, aby investoval 50 000 dolarů do akcií. Podvodník s českými kořeny měl u sebe Caponeho peníze dva měsíce. Pak mu je vrátil a řekl, že se obchod nepovedl. Capone, ohromen Lustigovou čestností, mu dal pět tisíc dolarů, což bylo přesně to, o co Lustigovi celou dobu šlo.
A to byl zřejmě i poslední mistrovský kousek podvodníka z městečka Hostinné. Ve svých podvodech pokračoval a soustředil se hlavně na tisk falešných stodolarových bankovek. V roce 1935 spadla klec. Lustiga, jenž byl obviněn z padělání amerických dolarů, zatkli federální agenti. Den před soudem se mu povedlo uprchnout z vazby, avšak byl znovu chycen o necelý měsíc později v Pittsburghu.
Viktor Lustig se ke svým zločinům přiznal a byl odsouzen k 15 letům za padělání a 5 rokům za útěk. V nechvalně známé federální věznici Alcatraz si odseděl více než 11 let. Dne 9. března 1947 dostal zápal plic. Zemřel o dva dny později ve springfieldském zdravotnickém zařízení pro vězně ve státě Missouri. Na úmrtním listu měl v kolonce povolání uvedeno: „Učeň prodavače a padělatel“.
Že vám tenhle příběh zní jako námět na kasovní trhák? Záměr natočit o českém podfukáři světového formátu probleskl už před dvěma lety i v tuzemských médiích a ve filmových databázích už u filmu, který má být v předprodukční fázi, je k nalezení plakát a název – Muž, který ukradl Eiffelovu věž.
