Budeme-li vycházet z časového průběhu v Číně, a toho, že Evropa je teprve na začátku boje s nákazou, počty evidovaných nakažených zatím všude rostou, tak karanténa potrvá klidně i měsíce. A sotva skončí, budou prázdniny.
Některé školy přešly na vyučování přes aplikaci Google a prostřednictvím skupin na sociálních sítích. „A nechci slyšet o tom, že někdo nemá doma počítač,“ napsala rodičům rázně jedna z ředitelek soukromé základní školy v Praze. Má pravdu. To ano. Do její školy chodí ti, kteří mají na školné, rodiče sem donedávna děti vozili v samých lepších autech. Počítač tady jistě není problém. Výuka běží i v televizi. Krásný doplněk.
„Děti se vrátí do školy chytřejší, než když tam chodili,“ slibuje si od situace jedna z tamních maminek, která pracuje on-line. Nebyl bych takový optimista. Čtrnáct dní, měsíc takto vykrýt jistě lze. Jenže skutečný sociální kontakt žádnou sociální sítí nenahradit nelze. Samostudium je základ, ale nelze na něm postavit ročník.
Bude-li nouzový stav trvat více měsíců, což není nereálné, budou zavřené i školy. Lze předpokládat, že někde si někteří žáci či žákyně budou muset ročník zopakovat. Žádná ostuda. Některým dětem naopak takové zpomalení jinak dosud dost neúměrného tempa ve stylu „aby z tebe něco bylo“, navíc i prospěje.
