Za působení Fialova kabinetu dokonce došlo ke zhoršení ratingového výhledu na „negativní“ – prvnímu v tomto miléniu –, a to v podání hned dvou agentur, Moody’s a Fitch Ratings, které se však v obou případech podařilo korigovat a vrátit opět na „stabilní“ výhled.
Fialova vláda tak předává vládní otěže s úplně stejným celkovým ratingovým hodnocením ze strany tří zmíněných agentur, v jakém ho koncem roku 2021 přebírala od Babišovy vlády. To je ovšem právě výsledek, který je v tomto tisíciletí nebývalý, vlastně nejhorší.
Protože za působení každé z předchozích vlád se celkové ratingové hodnocení zlepšilo a každý z kabinetů tak vládnutí předával s lepším celkovým ratingovým hodnocením, než v jakém jej přebíral.
Dvě vlády, Grossova z let 2004 až 2005 a Rusnokova z let 2013 až 2014, nejsou brány v potaz, protože vládly objektivně příliš krátce, méně než dvanáct měsíců, aby bylo jejich začlenění do srovnání relevantní.
Ze všech kabinetů od přelomu milénia, tedy od roku 2002, kdy končil Zemanův kabinet a nastupoval Špidlův, je právě ten Špidlův vůbec nejúspěšnějším z hlediska zlepšení celkového ratingového hodnocení Česka, k němuž za jeho působení došlo (viz tabulka níže, pozn. aut.).
Za působení Špidlovy vlády v letech 2002 až 2004 zlepšila Česku rating agentura Moody’s, a to mimořádné hned o tři stupně, a o běžnější jeden stupeň pak agentura Fitch. Druhou nejúspěšnější vládou je z daného hlediska pak ta Babišova, působící v letech 2017 až 2021 (fakticky šlo o dvě na sebe navazující vlády, ale pod stejným premiérem).
Za jejího vládnutí nejprve Česku zlepšila výhled na „pozitivní“ agentura Moody’s a pak zlepšily samotný rating agentura Fitch a opět Moody’s, přestože se ve druhé polovině svého vládnutí musel Babišův kabinet potýkat s pandemií covidu.
Třetím nejúspěšnějším je kabinet Paroubkův. Za jeho krátkého působení, byť delšího než dvanáct měsíců, v letech 2005 až 2006 se Česku nejprve zlepšil rating ze strany agentury Fitch, následně také ratingové výhledy v podání Standard & Poor’s a Moody’s, v obou případech na „pozitivní“.
Čtvrtým nejúspěšnějším je kabinet Nečasův. Za jeho působení v letech 2010 až 2013 se nejprve zlepšil ratingový výhled Česka v podání Standard & Poor’s na „pozitivní“, aby tatáž agentura následně i zlepšila rating, hned o dva stupně.
Takže i když agentura Fitch snížila za Nečasovy vlády výhled z pozitivního na stabilní, celkově i tento kabinet odevzdával vládu s lepším celkovým ratingovým hodnocením, než v jakém ji přebíral. A to i když vládl v obtížné situaci vrcholící evropské dluhové krize.
Celkové ratingové hodnocení Česka se zlepšilo také za vlád Topolánkovy (fakticky šlo opět o dvě na sebe navazující kabinety pod jedním premiérem) v letech 2006 a 2009, za působení úřednického kabinetu Fischerova v letech 2009 až 2010 i za vlády Sobotkovy v letech 2014 až 2017. Topolánkův a Fischerův kabinet přitom vládly za světové finanční krize.
Fialova vláda tedy dopadá z tohoto hlediska nejhůře. Situaci však měla rovněž objektivně ztíženu náročnou mezinárodní situací, nejprve kvůli nutnosti vypořádat se s důsledky covidové pandemie, a to i v oblasti veřejných financí a zadlužení, následně s důsledky invaze ruských vojsk na Ukrajinu.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
