Je to sice velmi nelichotivý výsledek, avšak stejně jako v případě národní inflace je ovlivněn započtením energetického úsporného tarifu na konci roku 2021. To, jak jsme si tehdy inflaci administrativně vylepšili před rokem, se nám prostě jen v důsledku nízkého srovnávacího základu loni vrátilo. I proto nemá smysl čísla za říjen až prosinec nijak přeceňovat.
Prosincová čísla jsou přesto zajímavá ve svém detailu. Je například vidět, že v Česku, jako v jediné zemi unie, klesly ceny potravin, včetně toho tolik proklamovaného cukru. Naproti tomu zde ovšem stále pokračovalo poměrně rychlé zdražování oblečení, jehož ceny rostly třetím nejvyšším tempem v EU.
Hlavním zdrojem tuzemské inflace byly rychle rostoucí náklady na bydlení, konkrétně započítaný skok v cenách elektřiny, který byl formálně bezprecedentní (+142,4 %).
Je to ovšem jen statistika, protože zohledňuje právě dotaci v rámci úsporného tarifu z roku 2021 a mimochodem je tak odpovědný za více než polovinu prosincového inflačního čísla. V lednových číslech už vidět nebude, a tak inflace bude vypadat realističtěji.
Z dalších českých inflačních specifik stojí za pozornost i ceny v hotelích a restauracích, které rostou svižným tempem už několik let. V prosinci byly ceny hotelových služeb vyšší o více než 12 procent a rychleji se zvýšily už pouze v Belgii.
Z trendu hlavních položek inflace je zřejmé, že inflační tlaky v ČR polevují. Lednový výsledek harmonizované inflace bude začínat nejhůře trojkou, a to už bude vypadat o poznání lépe. ČR se tak velmi snadno propracuje oficiálně k evropskému průměru.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
