Z pohledu budoucího vývoje je však důležitější další, Českým statistickým úřadem v pátek zveřejněný indikátor, kterým je hodnota nových zakázek. Ta v květnu meziročně klesla o 4,4 procenta, což je nejvíce od léta 2020. Zdá se, že tato nemoc českého průmyslu již přešla do chronické fáze.
Úbytek nových zakázek je zaviněn jak slábnoucí domácí poptávkou, tak i bohužel snižováním poptávky zahraniční. Čeští spotřebitelé omezují výdaje z důvodu dopadů inflace na jejich rozpočty a celkové ekonomické nejistoty.
Stejně tak české firmy odkládají zadávání nových zakázek nebo omezuji nové investice. Tento pokles přílivu nových tuzemských zakázek pak doprovází i propad exportních zakázek, které se v květnu meziročně snížily dokonce o 4,7 procenta.
Stačí se podívat na našeho nejdůležitějšího obchodního partnera, kterým je Německo, kde šéfové největších firem propadají nebývalé skepsi. Bohužel ani další vyhlídky na letošní rok nevypadají dobře.
Pozitivní očekávaní díky pozvolné obnově zpřetrhaných dodavatelských řetězců a poklesu cen energií jsou pryč a stejně jako české firmy i ty německé negativně ovlivňuje slabá domácí poptávka a pokles zakázek. Německá ekonomika v prvním letošním čtvrtletí sklouzla do recese a na celý letošní rok německá vláda odhaduje, že ekonomika vzroste o pouhá 0,4 procenta.
Zásadního růstového impulsu pro české firmy se tedy od našeho západního souseda letos zřejmě nedočkáme. To nevěstí pro českou ekonomiku nic dobrého, což platí zejména pro výrobu automobilů, která dosud jaké jediná držela českou průmyslovou produkci nad vodou.
Autor je partner poradenské skupiny Moore Czech Republic
(Redakčně upraveno)
