Vyhlídka, odkud je z výšky více než tři sta metrů nad hladinou moře a dvě stě metrů nad okolním terénem malebný pohled na protékající řeku Labe, aktuálně prochází rekonstrukcí a kvůli oplocení je nepřístupná.
Uvádí se, že ročně do této části chráněného národního parku zavítá až milion návštěvníků – a že jsou doslova z celého světa, dokládají to jak poznávací značky automobilů na nedalekém placeném parkovišti, tak jejich obličeje. Zejména menší skupinky turistů z Asie jsou nadšeny výhledem na Labe, které se nabízí i z dalších míst.
A to ještě neviděli pohled na druhou stranu, na pískovcové skály, které tu příroda začala vytvářet před více než sto miliony let, když toto území bylo ještě mělkým mořem a na jeho dně se ukládal písek, který přinášely do něj vlévající se řeky. A pořád je to jen jakési promo toho, co turisty čeká.
Ještě před vstupem na proslavený most, který se od roku 1851 tyčí do výše 194 metrů nad řekou Labe a patří k nejznámějším dominantám saské části parku, se mnozí zastaví a hledají v peněženkách drobné – výdutě ve skalách lákají k tomu, aby si lidé vyzkoušeli, jestli mají dobrý odhad a trefí se. Většina mincí však beznadějně končí ve skalní propasti Mardertelle, neboli Kuní jámě.
Necelých 80 metrů dlouhý most byl vybudován z jediného důvodu – aby sloužil turistickým účelům a zpřístupnil pozůstatky skalního hradu Neurathen (česky Nový Ratný). Často se uvádí, že jde vůbec o první turistický most v Evropě, jenž nahradil původní dřevěný most z roku 1826. Přístup od Labe totiž znamená překonat po stovkách skalních schodů a úzkých stezkách zhruba dvou set metrové převýšení.
Zdejší pískovcové skály jsou doslova rájem pro horolezce – podle správy Národního parku Saské Švýcarsko je zde kromě 400 km značených turistických cest a 50 km cyklostezek také 755 lezeckých objektů s 12 tisíci možnostmi výstupů.
Vstup na most zpoplatněn není, ale kdo se chce podívat na místo, kde stával hrad, jenž byl až do roku 1426 majetkem českých šlechtických rodin, musí si připravit dvě a půl eura. Podle jiných návštěvníků to loni byla dvě eura a ještě rok před tím euro a půl. Inu, inflace.
Ještě předtím ale můžete zahlédnout mezi korunami stromů přitékající Labe.
Nebo spatřit návštěvníky, kteří si udělali piknik na skále daleko od hlučícího davu turistů.
A pokud byste přišli poté, co už bude pokladna zavřená (ruiny hradu jsou otevřeny celoročně), máte možnost hodit vstupné do duté koule. Na platbu kartou, telefonem nebo hodinkami zapomeňte, jste přece v místě, kde dýchá středověk! Zhruba uprostřed fotografie si můžete povšimnout koule, které cílily z katapultů na hrad během jeho nesčetných obléhání.
A to je pro dnešek všechno, pokračování/dokončení si můžete přečíst hned zítra.
