Právě překročení rychlosti je totiž nejčastějším přestupkem, který je přes hranice vymáhán. Jednak měření rychlosti a okamžité rozesílání pokut už desítky let probíhá v civilizované Evropě automaticky a mnohem důsledněji než u nás. A navíc rovněž v okolních zemích slouží pokuty k vylepšení obecních rozpočtů, takže jsou radary stavěny především tak, aby nachytaly co nejvíce hříšníků, a pokuty se rozesílají už za minimální překročení rychlosti.

Česko zapojeno do databáze

Rychlá jízda však není zdaleka jediným přestupkem, který může být předán k projednání do zahraničí. Patří mezi ně i nepoužívání bezpečnostních pásů dětských sedaček a motoristických přileb stejně jako postihy za požívání alkoholu či dokonce drog.

K odhalení těchto přestupků však obvykle dochází při silniční kontrole a tamní policie samozřejmě preferuje platbu na místě. Což je v některých zemích podpořeno možností dokonce na určitou dobu zabavit vozidlo.

Pokud jste tedy projeli celou zahraniční trasu bez kontraktu s místní silniční policií, zdaleka to neznamená, že jste s domorodci finančně srovnáni. Ani za humny totiž zcela v bezpečí nejste, protože Česká republika se již zapojila do datábáze Eucaris, jejímž prostřednictvím si úřady v zemích EU podle registrační značky vozidla dohledají jeho vlastníka a vyzývají jej k zaplacení pokuty.

Chytračit se nevyplácí

Kdo vychází z české praxe, že po překročení rychlosti je zhruba stejně daleko k zaplacení jako k promlčení, bude v tomto případě nepříjemně překvapen. Zásadně se nevyplatí chytračit. Tedy odkládat zaplacení pokuty, protože právě to předepsanou částku progresivně zvyšuje. Při spáchání přestupku v zemích EU sice dostanou čeští hříšníci šanci se proti rozhodnutí odvolat, ale skutečnou šanci dávají jen administrativní chyby, tedy pokud jste např. před spácháním přestupku vůz prodali nebo vám byl ukraden, ale v evidenci stále figurujete jako majitel.

Můžete se samozřejmě odvolávat až k nařízení soudního či správního řízení v místě spáchání přestupku, ale znamená to zaplatit cestu, právníka a často i tlumočníka a zajistit si opravdu silné a hlavně uznatelné důkazy, že jste místní dopravní předpisy neporušil.

Výzva k zaplacení pokuty za přestupek spáchaný v zahraničí by sice měla být sepsána úřední češtinou, právníci se však shodují, že pokud je z obsahu patrný smysl sdělení, není možné reklamovat formální nedostatky. Přestupek by měl být rovněž nejen popsán, ale také doložen, ale i tady je třeba si uvědomit, že případné odvolání budou posuzovat místní orgány podle svých předpisů. Tedy stejných, podle nichž byla sepsána a zaslána výzva k zaplacení.

Raději už nevyjíždějte

Nepřebírat si poštu, odkázat se na osobu blízkou (tento institut uznávají jen v Německu), uvést jako řidiče – viníka smýšlenou osobu s bydlištěm na obecním úřadě, nic z toho nemá valný smysl, protože se po čase odpovědnost vrací k majiteli vozidla uvedeného v databázi. Vyjde to nastejno jako pokutu rovnou ignorovat.

A to je postoj, před kterým právníci i odborníci na silniční dopravu unisono varují. Problém není ani tak v tom, že by v důsledku hrozila exekuce jako v případě ignorování pokuty v tuzemsku. Česko je sice vázáno rámcovým rozhodnutím Rady Evropy o vzájemném uznávání peněžitých trestů a pokut a díky členství v EU rovněž obecně platí, že rozhodnutí cizozemského soudu či správního orgánu je možné za určitých podmínek vykonat u nás. Zatím však k podobným postihům nedochází.

Problém čeká za hranicemi

Co však neplatičům hrozí reálně, je problém při další cestě za hranice. A nejen do země, která má s českým řidičem nevyřízené účty. Stačí silniční kontrola v jakékoli zemi zapojené do databáze Eucaris a hrozí nejen finanční trest navýšený o značné penále z prodlevy, ale často také zabavení auta a dokonce vězení.

Porušovat dopravní předpisy se nevyplatí nikdy a nikde. V zahraničí to však platí také o nám známé snaze nějak se vyhnout zaplacení pokuty.