Po léta vzrůstající izolovanost Ruska od dolaru nyní zmírňuje jeho zranitelnost vůči nejnovější sadě sankcí, kterou Západ uvedl v reakci na plnou invazi na Ukrajinu. Kreml tak alespoň po přechodnou dobu může ustát nejen nejnovější sadu sankcí, ale i sankce přísnější, pokud je tedy Západ zavede.
Zcela od dolaru se však Rusko odstřihnout nemůže. Plyn nebo ropa se na světových trzích obchodují právě v americké měně. Ačkoli je pravdou, že část ruského ropného vývozu se nyní již obchoduje v eurech.
Rusku navíc hrají do karet momentální vysoké ceny ropy. Ty jsou zčásti důsledkem ruské ropné politiky poslední řady měsíců, která spočívá v omezování těžby tak, aby šla cena nahoru. Ropa se nyní prodává za více než sto dolarů za barel, nejdráže do roku 2014.
Vedle ropy se rekordně platí za velkoobchodní plyn. Ostatně evropská energetická krize posledních měsíců souvisí právě s dramatickým růstem cen plynu. Příjem z vývozu surovin je tak značný, že se Rusko nemusí zadlužovat.
Nemusí tedy vydávat státní dluhopisy. I proto nové sankce Západu tolik nepocítí. Některé z nich se totiž zaměřují právě na trh s ruskými dluhopisy. Rusko je méně zadlužené, než kterákoli země EU, což jej činí finančně odolnějším.
Sankce tak prakticky nemohou ve své nynější podobě vyvolat krizi ruské platební bilance, neboť Rusko má zejména díky výnosům z prodeje ropy a plynu své historicky rekordní devizové rezervy, v objemu 630 miliard dolarů (když prezident Vladimir Putin na přelomu milénia nastupoval do úřadu, činily rezervy jen 12 miliard dolarů, pozn. aut.). Rusko má významné finanční prostředky také ve svém státním fondu.
Běžný účet ruské platební bilance vykázal letos v lednu historicky rekordní úroveň 19 miliard dolarů, plyne z dat ruské centrální banky. To je více než dvojnásobná hodnota v porovnání se situací v lednu 2021.
Což jen demonstruje, jak Rusku svědčí současné vysoké ceny ropy a plynu na světových trzích. Prospívá mu, že si na něm Evropa, odběratel 70 procent ruského plynu, vybudovala v rámci probíhající zelené transformace EU a německé Energiewende relativně vysokou závislost.
Ve zmíněném ruském státním fondu, jejž financují příjmy z ropy a který spravuje část ruských devizových rezerv, drží země majetek vyčíslitelný v přepočtu na více 170 miliard dolarů. Ovšem od června loňského roku v něm už není ani jediný dolar jako takový. I zde je evidentní důkladná a dlouhodobá snaha Kremlu odstřihnout se od dolaru a mírnit tak dopad nynějších sankcí.
Od roku 2020 je primární měnou, ve které Rusko fakturuje svůj vývoz do Číny, euro, a nikoli dolar. Podíl dolaru na ruském vývozu klesá obecněji. Z 69 procent v roce 2016 na 56 v první polovině roku loňského. Podíl eura se za stejnou dobu zdvojnásobil na 28 procent.
Stávající sankce tak nemohou Rusko zabolet zdaleka tolik, jak by jej bolelo odstřižení od mezinárodního platebního systému SWIFT. Pro odstřižení Ruska od tohoto systému se včera vyslovil český prezident Miloš Zeman. Proti je však Německo nebo Itálie. Spojené státy jsou rovněž proti odstřižení, ačkoli připouští, že zůstává ve hře jako další z možných sankcí.
Odstřižení Ruska od SWIFT by ale nebylo bezbolestné ani pro Západ, vrátilo by jako bumerang. Navíc by oslabilo roli dolaru ve světové ekonomice, neboť SWIFT do značné míry stojí a padá právě s americkou měnou. To jsou klíčové důvody, proč se Západ k odstřižení Ruska zatím nemá.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
