Nově by se tedy měl summit NATO dohodnout na výdajích na zbrojení v poměru pěti procent k HDP u každého členského státu aliance. To znamená mimo jiné i vyšší výdaje do výzkumu v oblasti zbrojení, kde by se čím dál víc mohla zapojit i umělá inteligence (AI).
Ta je už nyní nasazována v mnoha oblastech, včetně vzdělávání, financí, dopravy, zdravotnictví a národní bezpečnosti. Obranný sektor, jakožto klíčová součást širšího rámce národní bezpečnosti, zahrnuje vojenské schopnosti a operace zaměřené na ochranu svrchovanosti a zájmů státu.
Nicméně integrace AI do obranného sektoru sebou přináší celou řadu nových výzev a rovněž nákladů na vývoj. Spojené státy americké již dlouho staví svou národní bezpečnost na technologické převaze a umělá inteligence se podle obranných strategií z let 2018 a 2022 stala klíčovým prvkem pro udržení vojenské dominance.
Zatímco starší strategie zdůrazňuje využití AI ke zlepšení obranných operací, ta novější klade důraz na rychlé zavádění komerčních technologií umělé inteligence. V roce 2022 tvořilo financování obranných inovací včetně AI přibližně 34 miliard dolarů (cca 4 % rozpočtu národní bezpečnosti, pozn. aut.).
Investice amerického ministerstva obrany do umělé inteligence vzrostly z 600 milionů dolarů v roce 2016 na 1,8 miliardy dolaru v roce 2024 s více než 685 aktivními AI projekty. Umělá inteligence je v USA integrována do široké škály oblastí – od průzkumu a kybernetických operací po autonomní systémy.
Čína staví AI do centra své strategie „Světové třídy armády“ do poloviny století a investuje do autonomních vozidel, sledovacích systémů a roje dronů. Rusko výrazně zaostává, ale plánovalo do roku 2025 automatizovat 30 procent výzbroje a posílit své schopnosti v oblasti autonomních zbraní a velení.
Nasazení umělé inteligence v obranném sektoru přináší závažná rizika, která přesahují čistě technologickou rovinu a dotýkají se etiky, práva i geopolitické stability. Klíčové obavy zahrnují především možnost porušování mezinárodního humanitárního práva ze strany autonomních zbraňových systémů.
Dále pak ztrátu lidské odpovědnosti a kontroly nad rozhodovacími procesy, a eskalaci konfliktů v důsledku rychlosti a nepředvídatelnosti AI systémů. Dalším výrazným rizikem je kybernetická zranitelnost:
Umělá inteligence může být cílem hackerských útoků nebo dezinformací, což by mohlo vést k fatálním selháním obranných operací. Technologie založené na AI mohou být navíc zatíženy datovými předsudky, což zvyšuje riziko diskriminace nebo nesprávného vyhodnocení situace
Vývoj již předznamenávají i konkrétní kroky významných firem v oboru. OpenAI se vývojem konverzačních modelů postupně posouvá do světa obranných kontraktů. Společnost nedávno získala zakázku od amerického ministerstva obrany, jejímž cílem je nasazení umělé inteligence pro optimalizaci administrativy i bezpečnostních operací.
Z modelu, který začal jako chatbot, se tak postupně stává infrastruktura pro novou generaci vládního i firemního řízení. A kdo ví, možná se časem bude tento sektor natolik vyvíjet, že vize Skynetu z filmu Terminátor nebude jen sci-fi.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
