Nejjednodušší variantou je koupě za hotovost. Auto se okamžitě stává majetkem kupujícího a nevznikají žádné další náklady na úroky či poplatky. Nevýhodou je nutnost mít k dispozici celou částku, což může zasáhnout do finanční rezervy. U dražších vozů je však třeba počítat s tím, že částku nad 270 tisíc korun nelze zaplatit v hotovosti, ale musí se poslat převodem.
Pro ty, kteří preferují rozložení platby v čase, je vhodný spotřebitelský úvěr. Vůz je od začátku psaný na kupujícího, splácí se v pravidelných měsíčních splátkách a často je možné půjčku doplatit i dříve.
Další možností je finanční leasing, kde je až do úplného splacení vlastníkem vozu leasingová společnost a kupující jej pouze užívá. Do jeho vlastnictví přechází auto až po doplacení celé částky a případného symbolického poplatku. Výhodou je pevný splátkový kalendář, nevýhodou fakt, že vůz do té doby není možné okamžitě prodat.
Operativní leasing, který funguje jako dlouhodobý pronájem, je dnes běžně využívanou možností. Auto sice nikdy nebude majetkem kupujícího, ale splátka obvykle zahrnuje servis, pojištění i asistence.
Smlouva se uzavírá na pevně daný počet let i kilometrů – pokud je limit překročen, doplácí se rozdíl. Po skončení leasingu se vůz jednoduše vrací, přičemž právě tehdy mohou vznikat dodatečné náklady, protože leasingové společnosti si často nechávají zaplatit i menší kosmetické vady.
Flexibilní alternativou je také pronájem vozidel, který může být krátkodobý i dlouhodobý podle aktuálních potřeb. Krátkodobě si tak lze vůz zapůjčit například na přechodné období nebo pro vyzkoušení konkrétního modelu, dlouhodobě jej pak mohou využít ti, kteří auto potřebují pravidelně, ale nechtějí jej vlastnit.
Autor je ředitel portálu TipCars
(Redakčně upraveno)
