Relace důchodu k čisté mzdě nikdy předtím, ani nikdy potom nepřesáhla hranici sedmdesáti procent. Šedesát procent překračovala jen od roku 1988 až do roku 1993, v následujících letech ale systematicky klesala na zhruba polovinu v posledních letech. Zatímco průměrná čistá mzda překonala hranici deseti tisíc korun v roce 2000, průměrnému důchodu to trvalo o devět let déle.
Měsíční starobní důchod je lepší porovnávat s čistou mzdou dosahovanou před odchodem do penze, protože se z něj nikdy neplatí sociální pojištění a zdravotní pojištění. Daň z příjmu fyzických osob se platí pouze výjimečně, neboť jí podléhají jen důchody vyšší 36násobku minimální mzdy platné k 1. lednu daného roku. Tedy za rok 2019 nad částku 480 600 korun. (Stojí za připomenutí, že za socialismu byla povinnost pracovat – kdo nepracoval, byl příživník a dopouštěl se trestného činu – a že minimální mzda byla zavedena až v roce 1991, pozn. aut.).
Ve druhém čtvrtletí letošního roku činila hrubá měsíční mzda v ČR průměrně 34 105 korun. „Poprvé v historii ČR tak ve čtvrtletním sledování překonala úroveň 34 tisíc korun. Dosud rekord drželo čtvrté čtvrtletí roku 2018, kdy vykázala úroveň 33 871 korun,“ připomíná hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. V roce 1989 statistiky evidovaly průměrnou hrubou mzdu ve výši 3 170 Kč, průměrný důchod byl 1 598 korun.
Archívy ČSÚ nabízejí i srovnání, za co jsme utráceli dříve a za co dnes. Tak například v roce 1989 potraviny, nápoje a veřejné stravování představovaly 33,9 % čistých peněžních výdajů tuzemských domácností. Za průmyslové zboží jsme utratili téměř 40 procent, za služby necelých 18 a za platby a jiné výdaje jsme dali 8,6 %.
V roce 2015 (ten je v údajích ČSÚ posledním k dispozici – pozn. aut.) to bylo za jídlo o deset procent méně a za průmyslové zboří o dvanáct procent méně. Vzrostly však výdaje na služby z 18 na 34 % a platby a jiné výdaje stouply na téměř 15 procent.
