Nyní ale Brusel horlivě pochoduje v Trumpových šlépějích. Od příštího roku Brusel chystá nové sady cel, jimiž poškodí unijního spotřebitele, a nakonec podváže hospodářskou výkonnost zemí zejména východní části EU včetně Česka.
V polovině roku 2026 zavede paušální celní poplatek ve výši tří eur na jednotlivé položky drobných zásilek v hodnotě do 150 eur. Ty dosud clu podrobeny nejsou, takže unijní spotřebitelé letos den co den obdrží přes deset milionů zásilek z čínských internetových obchodů. To je trnem v oku jejich unijní konkurenci, která navíc zhusta sama zboží z čínských e-shopů přeprodává.
Takže si unijní e-shopy v Bruselu prolobbovaly protekcionistické opatření v podobě zmíněného tříeurového poplatku. Jde o opatření přechodné. Od roku 2028 vstoupí v platnost trvalé řešení, kdy se výše cla ani u drobných zásilek již nebude stanovovat paušálně, ale bude se odvíjet od hodnoty zásilky, jak je tomu při stanovování cla běžně.
Ochranářské opatření nakonec zdraží zásilky i Čechům, běžně v rozsahu od 15 do 60 procent, což neblaze dolehne hlavně na sociálně slabší, pro něž každá uspořená koruna – i při nákupu na čínském e-shopu – hraje roli.
Aby toho nebylo málo, hned v lednu 2026 zavádí EU již zostra takzvané uhlíkové clo. To se bude týkat naopak těch největších „zásilek“ ze zemí mimo EU. Třeba oceli, cementu nebo hnojiv. Země, jako Čína, které dané suroviny produkují levněji, ale emisně náročněji, budou mít zboží zatíženo právě uhlíkovým clem.
Problém je v tom, že se zavedením tohoto cla EU postupně ukončí bezplatné přidělování emisních povolenek unijnímu průmyslu. Když jej totiž bude chránit uhlíkovým clem, proč by mu ještě navrch měla jako dosud přilepšovat bezplatnými povolenkami?
Jenže bez bezplatných povolenek hrozí zejména v zemích typu Česka, Slovenska či Maďarska fatální pokles produkce oceli, cementu či hnojiv o nemalé desítky procent. A to i když budou producenti těchto zemí „chráněni“ uhlíkovým clem. Klíčovým důvodem je fakt, že produkce zmíněných surovin bude ještě méně konkurenceschopná než nyní.
Z velké části proto, že evropští producenti čelí mnohem dražším energiím než třeba jejich čínští rivalové. Stejný důvod je ostatně třeba hledat v pozadí toho, proč jsou čínské e-shopy o tolik konkurenceschopnější než ty unijní, které si musely u Bruselu vymoci protekcionistickou ochranu, jež poškodí unijní občany.
Pořád dokola. EU si uměle zdražuje energie, nejen povolenkami, načež následně ztrácí konkurenceschopnost, což řeší ochranářstvím, které ještě nedávno kritizovala a jež nejtíživěji dopadá na sociálně slabé. Ale Brusel sám škodný nebude, neb výnos z cla jde do jeho kasy, ne členským státům. A valná většina cla uhlíkového rovněž skončí na účtech Bruselu, ne členských zemí.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
