V moravském Místku se však situace vyvine jinak. Posádka Czajankových kasáren odmítne ustoupit a německé jednotky narazí na nečekaný odpor. Přibližně necelých tři sta československých vojáků, vyzbrojených převážně puškami a několika lehkými kulomety, se postaví mnohonásobné přesile wehrmachtu a jednotek SS.
Krátký, ale intenzivní střet, který zde propukne, vstoupí do dějin jako bitva o Czajankova kasárna. Pravděpodobně jediný ozbrojený odpor československé armády při německé okupaci v březnu 1939. Dočkal se i filmového zpracování – v roce 1956 měl premiéru film Neporažení Jiřího Sequense, který se bitvou o kasárna inspiroval.
Večer před okupací
Události v Místku se odehrávají v dramatické době rozpadu československého státu. Mnichovská dohoda ze září 1938 připravila republiku o rozsáhlá pohraniční území a výrazně oslabila možnosti její obrany. Následující měsíce přinášejí politickou nestabilitu, ba přímo zoufalost. Tlak nacistického Německa a postupný rozklad státu přitom sílí.
Situace se vyhrocuje právě v první polovině března 1939. Slovensko vyhlašuje 14. března nezávislost a prezident Emil Hácha odjíždí do Berlína jednat s Adolfem Hitlerem o osudu zbytku země. Německé velení současně připravuje vojenskou operaci, která má rozbití našeho státu dokončit během následujícího dne.
Ve skutečnosti však první německé jednotky vstupují na československé území už večer 14. března. Důvodem jsou obavy Berlína, že by strategicky významnou průmyslovou oblast Ostravska mohla obsadit polská armáda, která si činí nároky na část Těšínského Slezska.
Jedním z prvních cílů německého postupu se stává město Místek, ležící nedaleko hranic. Právě zde se nacházejí Czajankova kasárna, jejichž posádka má brzy sehrát nečekanou dějinnou roli.
Czajankova kasárna v Místku
Czajankova kasárna vznikla přestavbou bývalé textilní továrny podnikatele Johanna Czajanka. Československá armáda objekt odkoupila v roce 1933 a využila jej jako vojenskou posádku na okraji města, nedaleko mostu přes řeku Ostravici, který spojoval tehdy samostatná města Frýdek a Místek.
Na jaře roku 1939 zde sídlil III. prapor pěšího pluku 8 „Slezský“, složený z několika rot. Velitelem praporu byl podplukovník Štěpina. Posádka však nebyla v ideálním stavu. Kvůli reorganizaci armády byly z kasáren nedávno odvezeny těžší zbraně i větší část munice do muničního skladu ve Staříči.
V kasárnách se v té době nacházelo přibližně 250 až 300 vojáků, z nichž část se později zapojila do obrany objektu. Přestože jejich výzbroj i připravenost byly omezené, byli to právě oni, kdo se postavil první německé koloně postupující směrem na Místek. Nejvýraznější osobností obrany se stal kapitán Karel Pavlík, velitel kulometné roty.
Když se večer 14. března 1939 před branou kasáren objevily německé jednotky, právě Pavlík převzal iniciativu při organizaci obrany. Poté, co první výstřely rozpoutaly přestřelku, začal rychle rozmísťovat vojáky po budově kasáren za účelem obrany objektu.
Jeho rozhodnost a schopnost improvizace umožnily malé posádce postavit se mnohonásobné přesile, a na krátkou dobu zastavit postup německých jednotek.
Boj
Obránci měli k dispozici především pušky a dva lehké kulomety, které se staly hlavní oporou obrany. Palba z oken kasáren zasáhla německé jednotky na otevřeném prostranství před budovou a přinutila je hledat úkryt za vozidly nebo v okolních domech. Němci byli zaskočeni, protože podobný odpor při vstupu do českých zemí neočekávali.
Následně se pokusili kasárna obklíčit a zahájili protiútok. Střelba na obou stranách byla intenzivní a trvala desítky minut. Německé jednotky se snažily dostat blíže k budově a umlčet obránce, zatímco českoslovenští vojáci využívali výhodu pevné stavby a dobrých palebných pozic.
Přestože měli obránci výrazně slabší výzbroj a byli v menšině, podařilo se jim postup nepřítele na určitou dobu zastavit. Boj u Czajankových kasáren tak patřil k nejtvrdším střetům, které doprovázely německou okupaci českých zemí.
Přestřelka trvala přibližně půl hodiny, od 18:15 do 18:45. V průběhu střetu se však do situace vložilo vyšší velení československé armády, a posléze dorazil rozkaz, který vydal plukovník Eliáš, velitel 8. pluku.
Rozkaz byl pro obránce těžký. Navzdory přesile se jim podařilo Němce zadržet a obrana kasáren fungovala. Přesto však bylo jasné, že odpor izolované jednotky nemůže změnit celkovou situaci v zemi, kde se německá armáda právě chystala převzít moc.
Kapitán Pavlík proto nakonec nařídil ukončit palbu. Českoslovenští vojáci se disciplinovaně podřídili rozkazu svého velení a střelba postupně utichla. Bitva o Czajankova kasárna tak skončila stejně náhle, jako začala.
Krátký střet měl přesto citelné následky. Podle dostupných údajů utrpěla německá strana několik desítek mrtvých a raněných. Českoslovenští obránci naopak vyvázli se dvěma zraněnými bez ztrát na životech, což bylo vzhledem k nerovnému poměru sil pozoruhodné.
Osudy obránců po okupaci
Po ukončení střelby a obsazení kasáren německými jednotkami by se dalo očekávat okamžité tvrdé potrestání obránců. Paradoxně se však nic takového nestalo. Německé velení se v prvních dnech okupace snažilo situaci stabilizovat a předejít dalším konfliktům, a proto proti vojákům z Místku nepřikročilo k okamžitým represím.
Posádka byla odzbrojena a po několika dnech byli propuštěni ze zajetí a později, po rozpuštění československé armády, se většina z nich vrátila do civilního života. Jiní hledali způsob, jak pokračovat v boji proti okupaci jinými prostředky.
Právě mezi bývalými vojáky se postupně formovala řada odbojových skupin. Někteří z obránců Czajankových kasáren se později zapojili do domácího odboje, kde využívali své vojenské zkušenosti a kontakty. Pro mnoho z nich se tak krátká přestřelka z března 1939 stala začátkem dlouhé a nebezpečné cesty odporu proti nacistické okupaci.
Hrdina od Czajankových kasáren v odboji
Kapitán Karel Pavlík patřil k těm, kteří se s okupací nikdy nesmířili. Po rozpuštění československé armády se zapojil do ilegální činnosti a stal se členem odbojové organizace Za vlast. Tato skupina patřila mezi první struktury domácího odporu, které se snažily udržet kontakt mezi bývalými důstojníky a připravovat se na budoucí boj proti nacistickému režimu.
Později se Pavlík zapojil také do rozsáhlejší odbojové organizace Obrana národa, kterou tvořili především bývalí důstojníci československé armády. Jejím cílem bylo vytvořit ilegální vojenskou síť, schopnou v případě příležitosti podpořit ozbrojené povstání nebo pomoci spojeneckým armádám.
Odbojová činnost byla však mimořádně riskantní. Gestapo postupně rozkrývalo jednotlivé struktury a zatýkalo jejich členy. Karel Pavlík byl zatčen 4. září 1942. Následovaly tvrdé výslechy a mučení, jejichž cílem bylo získat informace o dalších členech odboje.
Navzdory brutálním výslechům zůstal Pavlík svým zásadám věrný. Nacistické úřady jej nakonec odsoudily k trestu smrti. Dne 26. ledna 1943 byl Karel Pavlík popraven v koncentračním táboře Mauthausen.
Jeho osud symbolicky završil příběh důstojníka, který už v březnu 1939 odmítl přijmout okupaci bez odporu. Pavlík stal jednou z výrazných postav českého vojenského odporu proti nacismu. Připomíná nejen odvahu jednotlivce, ale i rozhodnutí vojáků, kteří byli ochotni postavit se přesile i v okamžiku, kdy byl osud republiky téměř zpečetěn.
Historický význam bitvy
Střet u Czajankových kasáren zaujímá v českých dějinách zvláštní místo. Nebyl velkou bitvou v klasickém vojenském smyslu a jeho průběh trval jen krátkou dobu. Přesto má mimořádný symbolický význam.
Obrana kasáren tak ukazuje, že i v situaci politického kolapsu státu existovali vojáci, kteří byli připraveni bránit svou zemi se zbraní v ruce. Bitva se proto stala symbolem vojenské cti, odvahy a odhodlání čelit agresi, i když šance na vítězství byly minimální.
Události z 14. března 1939 jsou dnes připomínány především ve Frýdku-Místku, kde se Czajankova kasárna nacházela. Na místě střetu je několik pamětních desek, připomínající obránce, kteří se zde postavili německé přesile.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
