A co šlo? Stručně řečeno o výši paušálu, který Lafata používal. Jako daňový poplatník totiž vystupoval v roli živnostníka používajícího 60 % výdajový paušál, zatímco v očích státu měl statut OSVČ vykonávající svobodné povolání, a proto měl využívat 40 % sazbu.

Finanční úřad mu vyměřil daňové penále a nešlo o pár korun. Fotbalista měl za léta 2011 až 2013 doplatit daň přes milion korun. Prohrál spor s finančním úřadem, Odvolacím finančním ředitelstvím i krajským soudem a uspěl až s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.

Proti doměření dani v současné době bojuje několik desítek sportovců, ale David Lafata je první, který své snažení dotáhl k úspěšnému cíli a rozhodnutí v jeho případě nepochybně ovlivní i další spory.

HRA NA AMATÉRY I PODNIKATELE

Je fakt, že debaty o definici toho, jaký statut mají mít profesionální sportovci, trvají od začátku 90. let. A už v té době byly výsledkem toho, že socialističtí sportovci sice měli oficiální statut amatérů, kteří byli na oko zaměstnáni v partnerských podnicích nebo v armádě či policii, ale ničím jiným než sportem se nezabývali.

Po roce 1989 nebylo zapotřebí si hrát na amatérismus, jenže se rychle ukázalo, že platit sportovce sportovní kluby ještě utáhnou, ale odvádět za ně daně s pojištěním je nad jejich síly. A tak se místo na amatérismus začalo hrát na podnikání.

Byla to skutečně jen hra, protože jaké to bylo podnikání, když klub poskytoval hráčům veškeré zázemí a ještě jim proplácel faktury za to, že se několikrát za měsíc proběhli po trávníku nebo palubovce?

Není divu, že se profesionální sportovci brzy dostali do hledáčku finančních úřadů, které zajímalo, zda milionové příjmy, o nichž si národ četl každý den v novinách, alespoň nějakým způsobem přiznávají a v posledních letech už došlo dokonce na otázky, které důvěrně znají všichni podnikatelé či OSVČ – jakým způsobem své příjmy daní.

OSVČ SE STATUTEM NEZÁVISLÉHO POVOLÁNÍ

Jak už bylo řečeno, finanční úřad pokládá profesionální sportovce za OSVČ se statutem nezávislého povolání. Hlavním argumentem pro toto označení bylo, že hráči především kolektivních sportů nemohou být živnostníky, kteří se podle definice vyznačují tím, že soustavnou podnikatelskou činnost provozují samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Ale profesionální sportovci jsou podle kontrolorů výrazně závislí na svých klubech. Má to samozřejmě logiku, protože kluby své hráče platí nejen za výkony na hřišti, ale organizují jim pracovní i volnočasový režim, starají se jim o vybavení i stravu, dopravují je k utkáním (výkonu povolení) a platí jim hotely na soustředěních.

NELZE NÁS NUTIT DOPLÁCET

Nejvyšší správní soud však v případě kasační stížnosti D. Lafaty nerozhodl, jaký statut mají sportovci mít. Pouze konstatoval, že v České republice panuje v tomto směru neujasněnost a profesionální sportovci mohou být považováni jak za živnostníky, tak za osoby vykonávající nezávislé povolaní. A v tom případě podle soudu není možné daňového poplatníka nutit, aby si vybral pro sebe méně výhodnou variantu.

Je to však, sportovní terminologií řečeno, spíše remíza než výhra. Tento verdikt pomůže především těm borcům, kteří se u soudu brání daňovým penále, zatímco pro současné zdanění má už větší význam pravidlo, že paušál lze využít jen do dvoumilionového příjmu. A tak možná tento verdikt, kdy je možné si v některých případech vybrat výhodnější variantu, k daňovým úsporám přivede spíše fanoušky než jejich sportovní hvězdy.

JAK VLASTNĚ PODNIKAT?

Pro splnění toho, aby se profesionální sportovec mohl považovat za živnostníka, musí splnit několik podmínek. Kromě živnostenského oprávnění to je především dobře sepsaná smlouva s klubem. A tak předmětem smlouvy obvykle není střílení gólů nebo smeče nad sítí, ale například organizování tréninků či zápasů nebo reklamní činnost a hráči i trenéři si často fakturují zviditelnění jména i sponzora klubu.

Vyhovění kasační stížnosti však zřejmě není poslední slovo, které ohledně postavení profesionálních sportovců padlo. Ministerstvo školství připravuje již několik let novelu zákona o sportu, která by měla tuto problematiku zahrnovat.

A Nejvyšší správní soud se už před lety vyjádřil, že sportovci by se vzhledem k charakteru své činnosti měli stát zaměstnanci svých klubů, ale že by to vzhledem ke zvýšeným nákladům patrně znamenalo konec profisportu u nás.

Jak podnikají a daní profesionální sportovci?

1. Pokud nejsou zaměstnanci střediska financovaného ze státních peněz, vystupují obvykle jako živnostníci, kteří využívají 60 % výdajový paušál, což se v minulých letech stalo předmětem kontrol a penále ze strany finančních úřadů.
2. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v České republice panuje neujasněnost v tom, zda profesionální sportovci mají být považováni za živnostníky, nebo osoby vykonávající nezávislé povolaní. A v tom případě není možné daňového poplatníka nutit, aby si vybral pro sebe méně výhodnou variantu.
3. Šedesátiprocentní paušály je však nyní možné využívat jen do dvoumilionového ročního příjmu.
4. Kromě živnostenského oprávnění, na jehož základě sportovci provádějí svou činnost, je pro posouzení jejich statutu důležitý i předmět smlouvy s klubem a texty faktur.