Každý poslanec dostává ke svému platu ještě speciální finanční náhrady, které slouží na pokrývání výdajů za ubytování, dopravu, pronájem kanceláře, administrativu, ale také na práci asistentů, mobil nebo internet.
Výše náhrad se odvíjí především podle toho, jak to má daný poslanec daleko do své práce ve sněmovně. Poslanec z Ostravska pobírá obvykle více než rodilý Pražák, který má svůj byt nebo rodinný dům. „Nejdražší“ zákonodárci vyjdou až na několik milionů korun ročně.
Problémem je, když se ukáže, že poslanec prostřednictvím těchto finančních bonusů dává vydělat svým známým nebo dokonce rodinným příslušníkům. V minulosti se takto například „zaměstnávaly“ dokonce i manželky politiků.
A tato praxe přetrvává i s nástupem nového zákonodárného sboru. Nově toto „svérázné“ využívání náhrad „prasklo“ na ambiciózního mladého motoristického poslance Matěje Gregora, který má kancelář v Ostravě v domě svého dědy.
Jak uvedly Seznam Zprávy, ročně tak stát vyplatí dědovi motoristického poslance více než 360 tisíc korun. Gregor dokonce sám uznává, že je to střet zájmů, a dodává, že tam měl kancelář ještě coby komunální politik už před zvolením do parlamentu – jenže na tu mu stát nedával nic.
Gregor v tom samozřejmě není sám. Jenže kupříkladu poslanec Jiří Svoboda (ANO), který má poslaneckou kancelář na okraji Ostravy v domě, který patří jeho otci, se po zveřejnění tohoto faktu rozhodl, že si ji bude platit z vlastních zdrojů – a nikoli z poslaneckých náhrad.
Tím přesně uhodil hlavičku na hřebíček. Ideální by totiž bylo, kdyby se poslanecké náhrady zrušily. Čím dřív, tím líp. Platy poslanců by se v takovém případě mohly zvednout – o kolik, to by záleželo na dohodě.
Každopádně by nastal stav, kdy by poslanci brali jeden balíček peněz, jednu sumu, z níž by si pak platili všechno, co by ke své práci a zázemí potřebovali – jako naprostá většina obyvatel, která taky žádné náhrady nepobírá s výjimkou například služebních cest.
Pokud by poslanec dostával jednu částku peněz, bylo by už pouze na něm, jak s ní naloží. Pokud by si z ní chtěl platit kancelář v domě svého dědy nebo sestry, byla by to už jeho věc. Šlo by o jeho plat, s nímž by si mohl dělat, co chtěl.
Takový stav by byl mnohem čistší, průhlednější a poslanci by už nedráždili veřejnost tím, že dávají ze státního vydělat svým příbuzným, kamarádům nebo obchodním partnerům. Teď je samozřejmě jen otázka, jestli by poslanci o takový systém měli vůbec zájem. Jsem pesimista: Kapři si sami svůj rybník nevypustí.
