Potraviny české alespoň podle loga

Od poloviny příštího roku by měla platit novela zákona o potravinách, která mimo jiné zakáže používání zavádějících log u výrobků nepocházejících z České republiky. Ministerstvo zemědělství, jako předkladatel novely, chce zamezit využívání různých marketingových označení využívajících státní vlajku, obrys regionu nebo označení český výrobek či kvalita u potravin, které jsou ve skutečnosti dováženy.

Ve značení potravin je dnes skutečně zmatek, protože postupem času kromě oficiálních značek zaštítěných EU nebo domácími autoritami (Ministerstvo zemědělství ČR, Potravinářská komora) se na potravinách objevila i celá řada označení, jejichž původ i pravidla udělování jsou značně nejasná. To samozřejmě zákazníka mate a smysl tak ztrácí i tradiční a respektované ocenění.

„Dosavadní označování českých potravin je velmi nepřehledné až chaotické. Někteří potravináři situace zneužívají a odkazují na český původ, aniž by byla potravina aspoň v České republice vyrobena,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), ale dává současně kritikům této novely do rukou pádný argument.

V době globalizovaného průmyslu je totiž obtížné jednoznačně určit, která potravina je ryze národní. Je naprosto běžné, že např. u masných výrobků bylo v jedné zemi maso „vyrobeno“, v další zpracováno, v jiné baleno a v poslední distribuováno v rámci regionů nebo dokonce EU. A na které z těchto zastávek získala potravina svůj národní punc? Nebo si ji mohou přivlastnit všechny země? Či snad žádná? A to už neřešíme, zda je česká potravina i ta, která je vyrobena na území ČR, ale v zahraniční firmě. Nebo na území ČR, českou firmou, ale pod privátní značkou nadnárodního řetězce.

Jistým vodítkem by podle ministerstva zemědělství mělo být, že logem s českou vlajkou a nápisem „Česká potravina“ nebo jen slovy „Česká potravina“ si budou moci dobrovolně označit své výrobky potravináři, pokud splní dvě základní podmínky – místo výroby v ČR a stanovený podíl českých surovin. Ale kdo určí definici klíčového slova „český“, už v návrhu není.

„Česká potravina je taková, která je ze 100 % z českých surovin a vyrobili ji v České republice. To se týká mléka a nezpracovaných potravin typu ovoce, zeleniny, masa. Označení může nést i zpracovaná potravina, jejíž 75 % složek použitých při výrobě pochází z České republiky a podstatná část jejího zpracování se udála rovněž v ČR. Spotřebitelé tak na první pohled rozpoznají, které zboží je opravdu české,“ potvrzuje ministr Jurečka, že může jít o opravdu složitý logistický oříšek.

Potraviny, které nemohou pocházet z českých surovin, například čokoládové výrobky, budou moci mít alespoň označení „Vyrobeno v České republice“. Podle evropské legislativy není povinné uvádět zemi původu u všech výrobků, ale jenom u vybraných skupin, jako jsou maso, ovoce či zelenina. Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích v případě klamavého označování potravin může být uložena pokuta až deset milionů korun.

Ministr také představil logo, které si budou moci potravináři, kteří podmínky splní, dát na své výrobky. Jedná se o českou vlajku doplněnou nápisem Česká potravina. I kolem tohoto loga se strhla emotivní diskuse, protože původní soutěž na profesionálně vytvořené logo ministr zrušil a nová značka vznikla jako kolektivní dílo přímo na ministerstvu. Kritikové jízlivě připomínají, že tento netradiční krok je na novém logu vidět. Ochránci naopak argumentují, že jednoduchá značka úplně stačí a v novele zákona jde přece o něco jiného než ukojení výtvarných ambic účastníků soutěže.