
Zatímco ještě v letošním prvním čtvrtletí byl v meziročním pohledu hlavním přispěvatelem tvorbě přidané hodnoty v české ekonomice průmysl, ve druhém už šlo o odvětví obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství. Tento posun dokumentuje obtíže, jimž průmysl čelí a nadále čelit v sílící míře bude z důvodu zhoršování podmínek na zahraničních trzích, zejména německém, ale také – byť mnohdy spíše zprostředkovaně – čínském nebo britském.
Útlum růstu průmyslové výroby ve druhém čtvrtletí svojí rychlejší růstovou dynamikou částečně kompenzovalo také stavebnictví.
Průmyslu se vzhledem k nepříznivým mezinárodním podmínkám relativně daří i proto, že český vývoz stále registruje poměrně silný odbyt – například v oblasti subdodávek automobilovému průmyslu.
Vedle zahraniční poptávky k meziročnímu růstu HDP přispěla – a ještě výrazněji – poptávka domácí, tažená jak spotřebou domácností, tak spotřebou vlády.
Domácnosti těží ze stále solidně rostoucí průměrné reálné mzdy, která letos vykáže růst ve výši zhruba čtyř procent. Právě rychlý růst nominálních mezd pomáhá Čechy udržovat v poměrně dobrém spotřebitelském rozmaru, navzdory citelnější než očekávané inflaci. Naopak jistým zklamáním je poměrně slabá investiční činnost, zejména ta v soukromé sféře.
Česká ekonomika celkově ve druhém čtvrtletí podala lepší než očekávaný výkon. Střední hodnota analytických odhadů signalizovala meziroční růst čítající pouze 2,6 procenta. Za celý letošní rok ovšem tuzemské hospodářství vykáže růst 2,5 procenta, neboť ve druhém pololetí se citelněji než v tom prvním projeví poměrně nepříznivý stav na zahraničních trzích, včetně možného tvrdého brexitu koncem října a nadále eskalující obchodní války nejen USA a Číny, ale potenciálně také USA a Evropské unie.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)