Říká se, že u nás je na každém rohu pumpa. Je to pravda?
Vezmeme-li v úvahu délku celé silniční sítě v délce 56 000 km, tak každých na čtrnáct kilometrů připadá jedna veřejná čerpací stanice. ČR má skutečně jednu s největších hustot čerpacích stanic v Evropě. Pro uspokojení poptávky, stavu vozového parku a zajištění konkurenceschopnosti by měla přitom být dostačující veřejná čerpačka každých 30 kilometrů.
Ke konci loňského roku bylo v Česku 7020 čerpacích stanic, z toho 3940 veřejných, 672 poloveřejných a neveřejných 2408. Z dlouhodobého vývoje a statistického sledování oproti roku 2010, kdy bylo veřejných stanic 3672, se jejich počet posledních za sedm let zvýšil o 268 stanic, tedy o 7,3 procenta.
Podíl veřejných stanic dnes tvoří 56 procent. Druhou – velice silnou a rostoucí skupinou – jsou poloveřejné stanice s vymezeným přístupem, jejichž počet se více než zdvojnásobil. Nejčastěji prodávají pouze naftu.
Proč je v Česku tak velké množství pump?
Tuzemský trh v budování stanic nikdo legislativně po roce 1990 neomezoval. Silné zahraniční společnosti stavěly nové sítě na velmi lukrativních místech.
Z období plánovaného hospodářství za socialismu si podniky – jednotná zemědělská družstva, dopravní podniky, stavební firmy – budovaly závodové čerpací stanice, závodové olejové hospodářství. Ty se dnes stávají součástí trhu a nabízejí paliva i veřejnosti, nebo se staly neveřejnými stanicemi a rozšířily nabídku o levnější daňově podporovaná biopaliva.
Je velkou neznámou, v jakém stavu jsou tato zařízení: Zda jsou zkolaudována, jestli neohrožují bezpečnost, jak se kontrolují a zda v konkurenčním prostředí plní všechny zákonné normy, které platí pro veřejné stanice.
V minulosti se udržely nebo vznikly i jednotlivé čerpací stanice vlivem nekalých obchodních praktik. Dnes jsou již provozovány pod jinými značkami nebo jsou poloveřejné a neveřejné.
Vidíte prostor ještě pro další čerpačky?
Možnosti rozšiřování jsou velmi omezené. Existuje pouze určitý malý prostor na nově budovaných obchvatech měst či nově budovaných úsecích silnic či dálnic.
Nelze vyloučit, že bude i dál docházet k procesu koncentrace mezi společnostmi, akvizicemi, nákupem jiných síti.
Je třeba také zdůraznit, že i řada velkých nadnárodních společností trh čerpacích stanic v ČR opustila – jako například BP, ESSO, ARAL, Conoco-JET, AGIP, Lukoil. Můžeme pouze spekulovat, zda převažovalo strategické rozhodnutí nebo byla důvodem i nespokojenost odcházejících firem s právním prostředím na trhu čerpacích stanic a problematika podvodů a pančování, vysoký počet stanic a nespravedlivé prostředí včetně silné kategorie neveřejných stanic a nemožnost v tomto prostředí naplnit jejich strategické cíle.
Vyplatí se postavit novou čerpací stanici?
Za současné situace je menším rizikem koupit již zavedenou stanici a marketingově ji předělat. Postavit obchodně úspěšnou novou čerpací stanici je investičně náročné a možné pouze na špičkovém lukrativním místě. A těch je po pětadvaceti letech vývoje a rozvoje sítí stanic v ČR již opravdu velmi málo. Do hry pak vstupují další ekonomické faktory, jako cena pozemku čerpací stanice, výtoč a další provozní náklady a výnosy a konkurenční prostředí v místě.
A co alternativní paliva?
Významně roste CNG (stlačený zemní plyn – pozn. red.), stanic je již 149. V ČR je přitom také hodně stanic na LPG (zkapalněný ropný plyn – pozn. red.), a to 900 stanic. Pod tlakem emisní evropské legislativy k roku 2020 vidím do budoucna uplatnění vyspělých biopaliv nebo benzinu s 10 % biolihu. Častěji se začíná psát o vodíku. V některých západních zemích EU jsou již vodíkové stanice v provozu. Z pohledu emisí je bezkonkurenční, ale cena vozu je zatím vysoká a také se musí vyřešit výroba vodíku.
