Evropská unie si přitom slibovala, že libyjská ropa pomůže nahradit ruské dodávky, od nichž se postupně v důsledku války na Ukrajině odvrací. Západ celkově v severní Africe a na Blízkém východě povážlivě ztrácí, což činí bezpečnostně zranitelnější ponejvíce právě opět EU.
Tradiční blízkovýchodní spojenci USA odmítli během války na Ukrajině Západ podpořit a například Spojené arabské emiráty – včetně (nejen) Čechy turisticky tolik vyhledávané Dubaje – navíc pohádkově vydělávají na přeprodeji sankcionované ruské ropy, resp. produktů z ní do EU.
Saúdská Arábie loni po desetiletích de facto vypověděla ropnou alianci s USA, když dokonce i přes návštěvu prezidenta Joea Bidena v Rijádu nevyhověla americké žádosti o navýšení těžby a snížení cen ropy.
Nedávný volební triumf dosavadního tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana přidělá EU jen další vrásky. Erdogan se těší mocné podpoře svých „pátých kolon“ v zemích typu Německa, kde je imigrace stále ožehavějším tématem.
Německá protiimigrační strana AfD – Alternativa pro Německo – v aktuálních průzkumech preferencí dotahuje sociální demokraty kancléře Olafa Scholze. A to z podstatné části kvůli rostoucí nespokojenosti Němců s rekordní imigrací do země. Turecko tím spíše může Německo a vlastně celou EU dále vydírat skrze zadržování a uvolňování vln imigrantů do EU.
Oslabené blízkovýchodní pozice Západu využívá nejen Rusko, ale také Čína. Ta nyní dojednává oteplení vztahů mezi dvěma hegemony regionu, Saúdskou Arábií a Íránem. Peking tak ovšem hlavně upevní svůj vlastní vliv na Blízkém východě.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
