Přitom ještě loni v říjnu česká vláda deklarovala, že Česko nemá ani molekulu ruského plynu. Jenže od té doby zažívá ruský plyn v Česku mohutný „comeback“, takže Rusko je společně s Norskem jeho suverénně největším dovozcem do ČR. Dovoz norského plynu letos od ledna do října meziročně klesl o bezmála 40 procent, přičemž tento pokles kompenzují právě dramaticky navýšené dodávky z Ruska.
Zatímco loni od ledna do října Česko dovezlo z Ruska 145,6 tisíce tun plynu, letos ve stejném období roku to bylo již 915,9 tisíce tun. Česko získává ruský plyn zprostředkovaně, neboť nemá přímý kontrakt s ruským vývozním monopolem Gazprom. Takový kontrakt mají například Slovensko, Maďarsko nebo donedávna Rakousko, od nichž Česko ruský plyn letos získává.
I česká ekonomika tak letos výrazně těží z dostupnosti poměrně levného ruského plynu. Odběratelé v Česku tím ovšem zajišťují příjem Rusku a jeho státní kase. Od Nového roku 2025 ovšem Ukrajina již neumožní tranzit ruského plynu přes své území, což může vést k výraznému poklesu dostupnosti ruského plynu v Česku. Tuto situaci se nyní snaží zvrátit zejména Slovensko.
Zatím ale není zřejmé, zda se premiéru Ficovi podařilo o víkendu při zmíněném jednání v Kremlu najít řešení, jež by umožnilo dodávky ruského plynu přes Ukrajinu i v příštím roce. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před několika dny zopakoval, že takový tranzit nepřichází v úvahu.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
