Podstatně se tak rozšíří část ekonomiky EU, na niž jsou povolenky uplatněny. Ty stávající se vztahují hlavně na velké, emisně náročné průmyslové provozy typu elektráren, oceláren, cementáren, ale třeba i cukrovarů.
Cena nových povolenek, resp. termínových kontraktů na ně se po zahájení obchodování pohybovala až nad úrovní 73 eur za tunu vypuštěného oxidu uhličitého či ekvivalentu. To je výrazně výše, než by odpovídalo stropu EU ve výši 45 eur za tunu emisí.
Už před spuštěním povolenek druhého typu ovšem v odborných kruzích panovaly pochyby, zda tento strop, na který se odvolávají i mnozí čeští politici, je možné dodržet.
Univerzita v Kolíně nad Rýnem letos v dubnu publikovala studii, podle které je nerealistické očekávat cenu povolenky druhého typu pod úrovní 250 eur za tunu emisí, mají-li být plněny cíle dekarbonizačního plánu EU Fit for 55, jenž je klíčovou součástí Green Dealu EU. Ceny 250 eur za tunu emisí by povolenky druhého typu měly dle studie dosáhnout nejpozději do roku 2030.
V Česku by taková cena povolenky znamenala například výrazné zdražení pohonných hmot. Podle výpočtu České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu by cena povolenky druhého typu ve výši zmíněného stropu, 45 eur za tunu emisí, značila zvýšení ceny pohonných hmot v ČR o 3,20 Kč/l, včetně DPH.
Každých deset eur v ceně povolenky navíc pak cenu podle asociace zvedne o 0,71 Kč/l. Růst ceny povolenky na 250 eur za tunu emisí by pak tedy zdražil pohonné hmoty v ČR o dalších 14,60 Kč/l. Dohromady by tak cena pohonných hmot v Česku narostla během prvních let fungování povolenek druhého typu o 17,80 Kč/l.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
