Ve výhledu na první kvartál jsme doslova uvedli: „Tím se dostáváme k okolnostem, které mohou pokles amerického dolaru navzdory výše uvedeným fundamentálním faktorům, jež hovoří ve prospěch dolarových medvědů, snadno zhatit. Konkrétně je to čím dál strmější výnosová křivka a další růst výnosů dlouhodobých amerických dluhopisů, které se již v prvním týdnu roku 2021 dostaly nad klíčové prahové hodnoty – jako je benchmark desetiletýchletých amerických pokladničních poukázek na hladině jednoho procenta.“
Značné zrychlení růstu amerických výnosů v druhé polovině prvního čtvrtletí skutečně pomohlo nastartovat další výrazné zotavení amerického dolaru, zvlášť když se Fed (americká centrální banka – pozn. red.) nad tímto vývojem nijak nepozastavil a jeho předseda Powell jen uvedl, že tento pohyb „zaznamenal“.
K nejvýraznějšímu zvýšení výnosů došlo po bouřlivé aukci sedmiletých amerických pokladničních poukázek, kde se objevily i známky dysfunkce trhu a široké spready bid-ask. Na vině je celá řada faktorů, kromě jiného problémy s vnitřním fungováním finančního systému, kdy americké banky narazily na limity toho, kolik pokladničních poukázek jsou schopné a ochotné držet.
V téže době americké ministerstvo financí uzavíralo svůj účet u Federálních rezerv (kde si loni připravilo fond na výdaje související s pandemií přesahující 1,6 bilionu dolarů – pozn. aut.), a vytvářelo tak turbulence na nejkratším konci výnosové křivky a na americkém peněžním trhu.
V této situaci by bylo nejrychlejší cestou k opětovnému zahájení výprodeje dolaru, kdyby výnosy dlouhodobějších amerických dluhopisů prostě na čas přestaly stoupat a příliš nepřesáhly maxima cyklu z prvního čtvrtletí. Navzdory tomu, že druhé čtvrtletí přinese díky oživení a kladnému postoji k riziku slušnou ekonomickou aktivitu a růst zaměstnanosti.
Výnosy koneckonců částečně zohledňují inflační potenciál nadcházejících stimulů a snížení výchozí cenové hladiny po loňském propadu cen, kvůli němuž bude inflace naměřená v letních měsících opravdu vysoká. A americké ministerstvo financí má dostatečně hluboké kapsy, aby do konce roku nemuselo výrazně navyšovat emise dluhopisů. Tím by totiž způsobilo nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a další růst výnosů.
Druhou možností je, že se začne americká ekonomika v nadcházejících měsících kvůli nasazení stimulů evidentně přehřívat, takže budou americké dlouhodobější výnosy rychle stoupat a spolu s nimi bude posilovat i dolar. To sice naruší křehkou rovnováhu, ale celý proces však podle nás sám vyšumí. Jakmile totiž růst přesáhne únosnou úroveň, bude s tím muset Fed (a hlavně americké ministerstvo financí) začít něco dělat.
Hlavní otázka ohledně amerického dolaru ovšem zní z dlouhodobého hlediska takto: Jak si americké ministerstvo financí zajistí financování?
Pokud se američtí střádalové v závěrečném čtvrtletí a v příštím roce nerozhodnou drasticky zvýšit svou již tak vysokou míru úspor, nebo pokud neprojeví zájem o americké státní dluhopisy noví zahraniční kupci, bude třeba mezeru mezi nabídkou dluhopisů a poptávkou po nich nějak překlenout, aby nevytěsnila investice odjinud a nevyšroubovala reálné úrokové sazby neúnosně vysoko.
Mnozí analytici, mne nevyjímaje, koketovali s myšlenkou, že by vzhledem k očekávanému objemu vydaných státních dluhopisů bylo dalším logickým krokem, kdyby Fed zavedl řízení výnosové křivky. Ale po hlubším zvážení jsme došli k závěru, že Federální rezervy jsou ochotné řídit výnosy maximálně na tři roky. A australská RBA (Reserve Bank of Australia, australská centrální banka – pozn. red.) je tom stejně.
Řízení celé výnosové křivky státních dluhopisů je totiž příliš drastické opatření nejen z hlediska nezbytného rozsahu intervencí na finančních trzích, ale i protože by se tím Fed v podstatě zaručil za politickou platformu stávající vlády – což je pro něj příliš radikální krok. To neznamená, že k řízení výnosové křivky nakonec nedojde, ale bude to na příkaz ministerstva financí a ne z libovůle Federálních rezerv. A toto čtvrtletí je na něco takového ještě příliš brzy.
Mezitím na pozadí stále pracují faktory příznivé pro dolarové medvědy. USA zavedly ze všech významných ekonomik nejrozsáhlejší fiskální opatření, a protože díky svému obrovskému dvojímu deficitu vždy generují ve světové ekonomice největší poptávku, musí dolar nakonec znovu zamířit níž, aby se globální ekonomika udržela na reflační trajektorii.
Silný americký dolar je prostě příliš toxický. Proto je pravděpodobné, že dolar ve druhém čtvrtletí oslabí, i když výše uvedené problémy způsobí zvýšenou volatilitu na obě strany, a to ze stejných důvodů jako ve čtvrtletí prvním.
Autor je vedoucí oddělení forexu Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
