V sektorech potravinářství, maloobchodu, farmacie nebo IT panuje v ČR podle analytiků malá míra rizika. Na opačném spektru jsou prakticky všechna průmyslová odvětví, v čele se zpracováním kovů. K mírnému oživení českého průmyslu už během příštího roku, především díky fiskálním stimulům v sousedním Německu.
Česká republika dlouhodobě stabilní zemí a v tomto trendu bude pokračovat také v druhé polovině letošního roku. V kontextu globální nejistoty je stagnace českého průmyslu paradoxně dobrou zprávou. Prokazuje až překvapivou odolnost vůči poklesu průmyslové produkce v Německu, na kterou je silně vázán. V roce 2026 očekáváme pozvolné oživení díky zvýšeným fiskálním výdajům v Německu.
Kovoprůmysl je jediným sektorem, u kterého se v rámci ČR zhoršilo hodnocení rizik. Odráží se v něm globální potíže odvětví, včetně nadprodukce oceli v Číně a zpřísněných obchodních bariér v USA a Evropě. Metalurgie zažívá velkou krizi po celém světě – rok 2024 uzavřela s přebytkem oceli ve výši 600 milionů tun, což představuje 25 procent globální produkce.
Nepříznivé makroekonomické prostředí, napětí v oblasti energetiky a nová (americká, pozn. red.) cla na ocel zhoršují situaci výrobců oceli, zejména v Kanadě, Mexiku, a právě v Evropě. Ostatní sektory jsou na tom o něco lépe. Ačkoli je automobilový průmysl pod tlakem z vnějšího prostředí, v průběhu druhého čtvrtletí u něj došlo k mírnému zlepšení.
Tradičně dobré vyhlídky jsou pak segmentech, které jsou přímo navázány na spotřebu domácností – tedy maloobchod a potravinářství. Souvisí s mírným oživením domácí poptávky a růstem reálných mezd díky klesající inflaci a očekávanému snižování úrokových sazeb. Západní Evropa má v sektorech automotive, maloobchodu nebo potravinářství horší hodnocení rizik než Česko.
Globální ekonomika v polovině roku 2025 čelí období mimořádné nejistoty. Očekává se, že růst světového hrubého domácího produktu (HDP) letos zpomalí na 2,2 procenta, což je nejnižší tempo od světové finanční krize, mimo období globální recese. Hlavní příčinou je vlna nových amerických cel a odvetných opatření.
To narušilo globální obchodní řetězce a přispělo k poklesu investic i důvěry firem a domácností. Nejvíce zasaženými sektory jsou metalurgie, automobilový a chemický průmysl. Evropa vstoupila do roku 2025 s utlumeným růstem, který je zřetelně nižší než v předchozích odhadech. Hospodářství eurozóny má podle aktuálních projekcí růst jen kolem jednoho procenta.
Evropská inflace klesá rychleji a měla by v průběhu letošního roku dosáhnout cíle Evropské centrální banky (ECB) kolem dvou procent, což umožňuje uvolňování měnové politiky. Přesto zůstávají rizika na straně poptávky i nabídky, zejména kvůli případné eskalaci obchodních sporů nebo geopolitických krizí.
Zranitelnost Evropy zvyšují faktory, jako je stárnutí populace, nízké investice a politická fragmentace. Růst v roce 2026 by měl mírně zrychlit díky oživení investic a pokračující spotřebě, avšak celkově zůstává evropská ekonomika v prostředí zvýšené nejistoty a křehkosti.
Autor je ředitel úpisu rizika společnosti Coface pro Česko a Slovensko
(Redakčně upraveno)
