Není snad dne, kdy by „čističi“ od všeho bílého, nerovného, sexistického a pohlavně omezeného (máme přece několik desítek pohlaví), nepřekvapili. Tak třeba francouzská feministická aktivistka, politička a lesbička Alice Coffinová, když vyzvala ženy, ať vymažou muže ze svého života.
Zvláštní je, že ji sociální sítě nezablokují za šíření xenofobie a nenávisti vůči mužům.
Ale i to, že „tradiční feministky“ Coffinovou obvinily mj. z „feministického separatismu“.
Snaha soudobého světa všechno správně zaškatulkovat a definovat je prostě někdy jak vystřižená ze skečů legendárních britských komiků Monty Python, které byly všechno, jen ne korektní.
Na druhé straně Atlantiku už se řeší i to, že by ajťáci a IT firmy neměli používat zavedené termíny pro počítačové disky v serverech (pán a otrok, resp. master and slave) anebo že by se slovo „White“, bílý, nemělo psát s velkým počátečním písmenem. A u černochů je to přesně naopak: Americká média už nepíší o černoších, ale o Černoších.
Nový šéf Bílého domu, Joe Biden, tento týden ve svém prvním prezidentském projevu prohlásil, že „národ se musí postavit nadřazenosti bílé rasy“. Otázkou je, zda to třeba v kontextu politického korektivismu nedojde tak daleko, že se prezidentské sídlo bude muset přejmenovat, byť název dostalo podle legendárního bílého kamene z chorvatského ostrova Brač, z nějž je budova postavena.
V soudobé Americe by to nebylo nic divného: Přejmenovávají se ulice, stanice metra, ve veřejných budovách se sundávají obrazy a busty osobností, které se nehodí do dnešní hyperkorektní doby, a na náměstích padají k zemi sochy, podobně jako to zažila východní Evropa po pádu komunismu se symboly totality.
Loňská smrt amerického černocha George Floyda, jehož při zatýkání udusil bělošský policista, resp. to, co se začalo dít poté, změnila nejen Spojené státy, ale v širším kontextu i západní civilizaci. Neaktivistická většina by si to měla přiznat, nebo alespoň připustit, že by tak tomu mohlo být.
