Ne každý dlužník zasluhuje ochranu, před věřiteli, kterou mu poskytuje zákon. Chrání totiž i ty, kteří v nouzi ve skutečnosti nejsou, případně se do ní dostali vlastní hloupostí nebo nenasytností. Situaci přibližuje v rozhovoru na webu Finančního a ekonomického institutu (FAEI) právnička Daniela Kratochvílová.
Osobní bankrot má chránit ty, kteří přišli o prostředky kvůli těžké životní situaci. Jenže soudy nemají kapacitu prozkoumat zevrubně všechny případy, a tak jej povolují i těm, kteří na něj nemají nárok.
„Dlužník v návrhu na insolvenci například prohlašoval, že má čtyři věřitele za pár set tisíc korun, jenže pak vyplavalo na povrch, že věřitelů je dvacet. A dluží přes tři miliony korun. Očividně závazky zamlčel. Přesto mu soud oddlužení povolil,“ uvádí v rozhovoru příklad Kratochvílová.
Ten, kdo zbankrotuje, splatí v průběhu pěti let 30 procent svého dluhu. Zbylých 70 procent mu soud odpustí. Právě to je lákadlo pro různé filuty a nepoctivce.
Dlužníky také uvádějí v omyl i různé „oddlužovací firmy“. Ti podle jejich návodu využijí konsolidace, tedy sloučení půjček. Aby splnili podmínky bankrotu, musí však mít věřitelů více. Takže si vezmou účelově další půjčky a jdou žádat o ochranu před věřiteli. Za to již soudy udělily několik podmínečných trestů.
Celý rozhovor s Danielou Kratochvílovou si můžete přečíst zde.
