Trhy už mají prezidenta Trumpa zjevně přečteného a na jeho jednotlivé komentáře až na výjimky nereagovaly. Akciový index Nasdaq tak ve středu uzavřel na rekordních maximech, relativně v poklidu zůstává i americký dluhopisový trh nebo eurodolar.
Farmaceutické společnosti sice lehce ztrácí kvůli Trumpovu oznámení až 200% cel v následujícím roce až roce a půl, pro trhy jde však o tak vágní formulaci, že se zatím žádný větší výprodej nekoná.
Překvapením je ale 50% dovozní clo na měď. Ta je v dnešní době naprosto kritickým nerostem, bez kterého se neobejde výroba čipů, baterií, datových center nebo elektromobilů.
A samozřejmě i vojenské techniky. Smyslem cla, které vejde v platnost prvního srpna, má být renesance domácího měděného průmyslu (těžby i následného zpracování) a zajištění větší míry soběstačnosti, podobně jako v případě oceli a hliníku.
Má to ale jeden háček. Spojené státy jsou zhruba z poloviny své spotřeby závislé na dovozu mědi z ostatních zemí, zejména Chile, Kanady a Mexika. Jejich vlastní produkce v poslední dekádě klesla o 20 procent.
Otevření nového měděného dolu přitom netrvá několik málo měsíců, ale vyšší jednotky let, častěji dokonce více než deset. Navíc, analýzy zavedení cel na ocel a hliník během Trumpova prvního funkčního období ukazují, že k žádnému nárůstu produkce nedošlo, v případě hliníku dokonce výrazně poklesla.
Zatímco poptávka po mědi tak velmi pravděpodobně svižně poroste, a ne nadarmo se tak o červeném kovu hovoří jako o ropě 30. a 40. let, nabídková strana je extrémně neelastická. Dosažení strategické soběstačnosti v těžbě a zpracování mědi je proto v případě USA velmi nepravděpodobné.
Za daných podmínek je naopak na stole zdražení mědi na domácím trhu, což jsme ostatně viděli ihned po oznámení cel. A tedy i vyšší nákladové tlaky pro americký průmysl. Přesně ten, který chce Donald Trump udělat „great again“.
Autor je hlavní ekonom ČSOB Private Banking
(Redakčně upraveno)
