Administrativa Joea Bidena v reakci na krize po roce 2020 výrazně navýšila vládní výdaje, což bylo spojeno s expanzivní měnovou politikou a tiskem nových peněz. Tento krok přinesl nárůst cen všeho od komodit přes kryptoměny až po nemovitosti a akcie či potraviny. Příjmy obyvatel však nerostly stejným tempem, což vedlo k poklesu reálné životní úrovně většiny Američanů.
Tento vývoj je ale velmi patrný i v Evropě, včetně České republiky, kde mimo jiné došlo k poklesu porodnosti na historická minima. Zdražování základních potřeb, jako jsou bydlení, potraviny a energie představuje rostoucí zátěž pro většinu obyvatelstva.
Tato inflační epizoda je spojována s bývalým prezidentem Joem Bidenem, což se odrazilo i ve výsledcích voleb. Donald Trump ve své kampani opakovaně sliboval eradikovat inflaci (úplně vymýtit, pozn. red.) a zmenšit roční vládní deficity, čímž by zlepšil finanční zdraví USA.
Zamýšlený detox nedopadl nejlíp
Snížení tempa zadlužování by mělo být nyní prioritou Spojených států, které se aktuálně potýkají s rozpočtovým deficitem kolem sedmi procent hrubého domácího produktu (HDP) ročně, což je historicky vysoká úroveň typická spíše pro recese.
Kompetentní osobnosti ve finančním světě, jako Ray Dalio či Warren Buffett, opakovaně upozorňují na rizika spojená s takto vysokými deficity a urgují vládu, aby jej snížila na zhruba polovinu, tedy 3 až 3,5 procenta HDP, aby byl americký dluh udržitelnější.
Trumpova administrativa v počáteční fázi signalizovala zájem o takový směr, například pomocí celních opatření, která mohla zpomalit ekonomiku a přispět k dezinflaci. Takové nástroje zároveň poskytují flexibilitu, protože je lze kdykoli rychle upravit.
To dočasně i vedlo ke zlevnění aktiv a dluhu a vytvořilo to značnou nejistotu na trzích (záměrně). Po uvedení vysokých recipročních cel na prakticky celý svět ale trh reagoval výprodeji amerických státních dluhopisů, což vedlo k opětovnému zdražení amerického dluhu a oslabení dolaru.
V důsledku toho Trumpova administrativa byla trhem donucena k nouzovému odložení recipročních cel nad rámec deseti procent na dobu 90 dnů, jinak hrozila finanční krize, protože se dluhové výnosy začaly zvedat příliš strmě.
Svět není připraven na nižší dluh
Elon Musk, který významně podpořila Trumpa ve volbách, vedl oddělení pro efektivitu veřejné správy (DOGE) a podporoval omezení vládních výdajů. Musk začal taktéž čelit velmi negativnímu sentimentu ze strany veřejnosti kvůli jeho práci.
Politické útoky na adresu Elona explodovaly a ruku v ruce následoval vandalismus na produktech společnosti Tesla a bojkot jejich automobilů prakticky po celé Evropě. To Muska nakonec donutilo z této funkce v zájmu Tesly plně odstoupit a distancovat se od Trumpovy vlády.
Reakce veřejnosti a trhu na oba pokusy snížit vládní deficit naznačují, že veřejnost není připravena čelit obtížnějším podmínkám života za účelem „detoxu“ finančního systému. Trumpova administrativa tak v reakci patrně změnila svoji strategii, což mimo jiné potvrdilo i nedávné přijetí zákona o financování vládních výdajů.
Ten neřeší strukturální zadlužení a spíše navazuje na předchozí trajektorií prezidenta Bidena. V důsledku toho se nyní očekává, že vládní deficit by mohl zůstat i nadále na vysoké úrovni kolem sedmi procent HDP ročně. Ratingová agentura Moody’s snížila v reakci na to úvěrové hodnocení USA, čímž signalizovala rostoucí obavy ohledně fiskálního vývoje.
Status quo přetrvává
Přestože ztráta nejvyššího úvěrového ratingu nemusí mít na Spojené státy okamžité dopady, je považována za varovný signál pro trhy. Ty reflektují obavy z dalšího rapidního růstu zadlužení, což se odráží v nižším zájmu investorů o americké dluhopisy a rostoucích nákladech na obsluhu dluhu. Vyšší náklady pak ztěžují snižování deficitu, čímž vzniká začarovaný kruh.
Zdá se tak, že současnou strategií je zachování stávajícího kurzu, bez zásadních změn směru. Tyto události v posledních měsících ukázaly, že každý pokus Trumpovy administrativy o snížení vládního deficitu vedl k ostře negativní reakci ať už ze strany investorů, nebo spotřebitelů.
Americký prezident si tak možná uvědomil, že jakákoliv snaha o snížení dluhu a tedy snížení životního standardu některých lidí je za stávajících podmínek politická sebevražda a tedy tuto strategii mohl opustit.
Mezinárodní spolupráce na reformě systému je nezbytná
Vzhledem ke všemu se tak zdá, že se životní podmínky obyvatel Západu v blízké době zásadně nezmění. Politické řešení situace je složité, protože by mohly mít krátkodobě negativní dopady na životní úroveň, což činí jejich prosazení v demokratickém systému obtížným.
Volební cykly tak nyní budou zintenzivňovat přelévání hlasů mezi hlavními politickými tábory v naději že se dostaví změna, která je ale nyní v nedohlednu. Zvyšující se frustrace společnosti se projevuje růstem politické polarizace a nedůvěry k veřejným institucím.
Samotný politický systém Západu tak naráží na to, že není schopen zvládat komplexní fiskální a ekonomické výzvy dnešní doby. Řešení dluhové situace již dosluhujícího finančního systému se tak zdá být i nad schopnosti nejmocnějších mužů světa.
Na řešení tohoto problému je tedy nezbytná širší mezinárodní spolupráce na reformě globálního finančního systému. Do té doby se zdraví finančního systému bude i nadále zhoršovat, což v minulosti plodilo neblahé vedlejší účinky, jako jsou války, občanské nepokoje a politické extrémy.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
Je tedy demokracie se svými volebními cykly a s tlaky voličů mít se stále a bez výkyvů jen lépe, cestou do pekel? Čím to, že zrovna „železná lady“ Thatcherová se svojí bolestivou léčebnou kůrou politicky přežila? Snad silou osobnosti a schopností přesvědčit?