Měnová politika v tureckém podání se vždy odlišovala od přístupu většiny centrálních bank. Pětiprocentní inflační cíl byl v platnosti jen na papíře a neustálé personální změny ve vedení centrální banky potvrzovaly, že jde jen o pobočku prezidentského paláce. Právě minimální nezávislost centrální banky v kombinaci s extravagantními názory prezidenta Erdogana lze považovat za hlavní příčinu přetrvávající nestability turecké měny a finančních trhů.
Erdogan nemá rád vysoké úrokové sazby. Považuje je za příčinu inflace a brzdu ekonomického rozvoje Turecka. Jeho tlak tento podzim zesílil natolik, že se turecká centrální banka vydala proti proudu a navzdory dvacetiprocentní inflaci přistoupila ke snižování úrokových sazeb.
Klíčová úroková sazba od září poklesla o čtyři procentní body na 15 procent a centrální banka na svém posledním zasedání navíc indikovala možnost dalšího snížení úrokových sazeb v prosinci. Do toho přišla další nešikovná prohlášení prezidenta Erdogana, který si pochvaloval odklon od politiky „silné“ měny a vysokých úrokových sazeb.
Investorům a samotným Turkům došla trpělivost a začali se turecké měny houfně zbavovat. Ta se od posledního zasedání centrální banky propadla o 15 procent a o více než 40 procent od prvního snížení úrokových sazeb v září.
Hnacím motorem tohoto propadu se stala ztráta důvěry domácích obyvatel a firem. Zahraniční investoři nad Tureckem zlomili hůl již dávno a jejich pozice v tureckých akciích a dluhopisech jsou na historických minimech.
Situace samotného Turecko přitom není z pohledu řady jiných parametrů tak špatná. Růst by se v letošním roce měl vyšplhat až k deseti procentům, podařilo se srazit deficit běžného účtu platební bilance pod tři procenta, devizové rezervy vzrostly na několikaleté maximum 128 miliard dolarů a Turecko relativně dobře zvládá boj s covidem.
Přesto je situace evidentně neudržitelná a turecká centrální banka bude nucena zatáhnout za záchrannou brzdu, nechce-li země riskovat propad do devalvačně-inflační spirály. To by dále snížilo již tak nízké šance Erdogana na znovuzvolení v prezidentských volbách, které by se měly konat za necelé dva roky.
Domníváme se, že to bude právě pragmatismus, co donutí Erdogana změnit názor a tolerovat částečné zpřísnění měnové politiky. V minulosti to již několikrát předvedl nejen v otázkách měnové politiky. Nejspíše se nedá očekávat zvýšení úrokových sazeb na úroveň odpovídající standardní reakční funkci centrální banky. Sazby okolo 25 procent by Erdogan nestrávil.
Očekáváme proto jen odmazání posledního snižování úrokových sazeb a návrat klíčové sazby k dvaceti procentům, což zřejmě nebude stačit k obnovení důvěry. Z tohoto důvodu počítáme i se zavedením administrativních opatření, které ztíží Turkům útěk od liry k dolaru či zlatu.
Na rozdíl od minulosti nepředpokládáme zavedení tvrdších omezení vůči zahraničním investorům. Pro ty může aktuální krize přinést řadu příležitostí, i když zatím nemusí s nákupy spěchat, neboť pasivita tureckých autorit doposud nedovoluje vyloučit černý scénář finanční krize a dalšího propadu cen tureckých akcií a dluhopisů. Slabá lira je také dobrou zprávu pro zahraniční spotřebitele a turisty, neboť dovolené a zboží z Turecka budou nadále patřit k cenově nejpřístupnějším na trhu.
Autor je makroekonomický analytik Generali Investments CEE
(Redakčně upraveno)
