Loni v září totiž došlo k další legislativní úpravě práv pojištěnců. Dřívější možnost, že změnu je nutné nahlásit do poloviny roku a přestup nastal k 1. lednu, byla rozšířena o další termíny. Nyní změnu můžete hlásit ke konci března a září a klientem vybrané pojišťovny se stanete již za tři měsíce. Nadále však platí pravidlo, že nárok na tuto změnu máte jen jednou za tři roky.

Pro pojištěnce nemá tato úprava žádný praktický smysl, protože pokud se ve výběru pojišťovny spletou nebo naletí slibům zprostředkovatelů, stejně musejí rok vydržet. Jediný význam má tedy pro pojišťovny, které mají možnost utrácet marketingové budgety nikoli v jedné, ale hned ve dvou kampaních. Je to sice méně, než při dřívější praxi čtyř přestupních termínů, ale zřejmě i tohle za tlak na změnu legislativy stálo.

A tak se nyní objevují inzeráty s nabídkami na různé příspěvky z fondu prevence, ale veřejnosti se pozapomene říci, že v polovině roku už bývají obvykle vyčerpané a nový klient si musí počkat až na leden a pospíchat na přepážku pojišťovny pro pár stokorun. Nebo vídáme populárního herce, jak se na lavičce uculuje a hlásá, že jeho pojišťovnu doporučují ředitelé nemocnic. Což je obzvláště pikantní sdělení při znalosti faktu, že top management nemocnic je už léta velice oblíbenou cílovou skupinou zájmu protikorupční policie. A konečně Vojenská zdravotní pojišťovna (mimochodem také s trestně stíhaným ředitelem) si opakovaně za praktiky při získávání nových klientů vysloužila kritiku nejen ministerstva zdravotnictví, ale i zájem policie.

Jak naložit s úsporami?

Kvantitativní uvolňování, jak centrální bankéři označují tištění peněz, má vést k oslabení měny. To by mělo přinést dva základní efekty: Prvním je zvýšení konkurenceschopnosti na úkor zemí, jež měnu neoslabují, druhým je pak snaha zlevnit peníze. Dostupnost peněz, potažmo úvěrů, by pak měla vést k rozhýbání ekonomiky.

Pokud to stále nezabírá, přistupují centrální bankéři k záporným úrokům. Jejich krok následují ministerstva financí solventních států vydáváním dluhopisů, rovněž s negativním úrokem. Na rozdíl od některých evropských centrálních bank jejich komerční sestry k záporným úrokovým sazbám ještě nesáhly. Odolává i ČNB, i když to paradoxně znamená posilování koruny jako měny, v níž hodnota úspor neklesá.

Významné je však slůvko „zatím“. Finančně gramotní občané ve vyspělých zemích se záporných sazeb obávají už dnes. A to i v Česku. Není divu. Většina úrokových sazeb na běžných účtech osciluje mezi nulou a 0,1 %, spořicí účty už několik let zažívají pozvolný sestup k podobně nízkým hodnotám.

Změnit banku je vážná věc

Většina Čechů v této chvíli neuvažuje o změně banky. Vyplývá to z průzkumu, jehož výsledky zpracoval Finanční a ekonomický institut (FAEI). Podle nich o změně banky momentálně uvažuje 38 % klientů, zatímco 62 % jsou rozhodnuty zůstat u svého bankovního domu.

Podle nedávného průzkumu společnosti STEM/MARK pro Air Bank se myšlenkou odejít od své hlavní banky zaobírají více než dvě pětiny českých bankovních klientů.

Hlavním impulsem pro naprostou většinu bankovních klientů jsou vysoké poplatky za používání účtu. V poslední době však tyto poplatky klesají díky marketingovému tlaku nových bankovních ústavů, které jejich často nulovou výši prezentují jako jednu z konkurenčních výhod. A tradiční banky se pomalu přizpůsobují.

Pro tři z deseti lidí jsou důvodem ke změně nízké úroky u spoření a pro každého šestého vysoké úroky u půjček. Mezi dalšími udávanými impulsy jsou neochota banky vyhovět nějakému požadavku nebo špatný servis na pobočkách či po telefonu.

Nejvíce klientů přechází k takzvaným novým bankám, jako jsou Air Bank, Equa bank, Fio banka, mBank nebo Zuno bank. Celkově si je už vybraly více než dva milióny klientů. Pro některou z nových bank by se rozhodla i většina klientů, kteří o změně banky teprve uvažují.

Kdyby si dnes Češi znovu vybírali, kde si otevřou běžný účet, více než polovina by si vybrala některou z pěti nových a jen čtvrtina některou ze tří velkých bank.